Pocházíte z Písku. Ovlivnilo město váš život?
Písek nemůže člověka neovlivnit. Město má úžasnou historii, atmosféru, vše potřebné pro spokojený život a mnoho věcí se zde povedlo i v nedávné době. Je pravda, že jsem před lety na čas přesídlil do Tábora a v současné době mám trvalé bydliště
v Čížové, ale možná právě proto si dokážu své rodné město lépe „vychutnat".

Jaroslave, máte za sebou už relativně dlouhou pracovní kariéru. Pokuste se nám ji shrnout.
Moje profesní kariéra začala studiem Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích. Zde jsem zažil sametovou revoluci, patřím k té generaci vysokoškoláků, kteří se aktivně zapojili do pádu komunistického režimu. Velmi jsem kvitoval změnu v náplni studia, v obsazení kantory – osobnostmi, a vlastně proměnu celé společnosti směrem k demokracii. To mě možná přimělo u kantořiny zůstat, ten optimismus počátku devadesátých let.

Původně jsem měl v plánu dělat historickou vědu. Učil jsem pak na všech typech škol – na střední odborné a učilišti, na soukromém gymnáziu, na základce a na gymnáziu „státním". Dodnes také externě vyučuji na písecké filmové akademii. Teď se na to zpětně dívám tak, že jsem sbíral poznatky k úspěšnému vykonávání své současné pozice ředitele ZŠ T. Šobra v Písku.

Jak vnímáte současný systém školství v ČR? Je na něm hodně co zlepšovat?
Ve školství je potřeba vždy něco zlepšovat. Vzdělávání je proces, protože život je proces. A škola je život – nikoli příprava na něj, jak zní známá fráze. Náš systém školství ovšem trpí tím, že většina změn „shora" je nekoncepčních, nepromyšlených a často jsou realizovány s protichůdným očekáváním. Jako příklad bych mohl uvést rozpor mezi rozvolněním obsahu učiva (místo striktních osnov školní vzdělávací programy) a nesmyslnou novelizací, kterou vzápětí přinesly státní maturity. Na základní škole je zase velkým problémem udržení alespoň elementární úrovně kázně a vzdělanosti. Různost dětí, prostředí, 
z nichž pocházejí, nároků na jejich budoucí uplatnění, různost mimoškolních zájmů a další faktory toto úsilí ztěžují a kantorům se obtížně hledá žádoucí průnik.

Představte si situaci, že máte za sebou pět let působení na škole ZŠ T. Šobra. Co se povídá o vás a o škole?
Rád bych věřil, že se o naší škole bude mluvit jen v dobrém. Děláme tu všichni pro to maximum. Škola dnes poskytuje dětem výborné zázemí, klidné prostředí okrajové čtvrti města, velký sportovní areál. Sázíme do budoucna na nabídku alternativ, na důraz v matematice, přírodovědné oblasti a pracovních činnostech. Jde nám o uplatnění našich svěřenců v budoucnu. Intelektuálem není každý a uplatnění v humanitních oborech je stále obtížnější.

Sám sebe vidím za pět let jako zkušenějšího a stále hodně pracujícího pro naši školu.

Provázely vaši cestu na post ředitele nějaké komplikace?
Komplikací hlavně pro školu byl negativní ohlas, který měly okolnosti konkurzu a mého jmenování. Průběh konkurzu byl zpochybňován, napadána byla zejména tehdejší místostarostka Hana Rambousová. Dnes vím, že za celou kampaní stála bývalá paní ředitelka, která svoji prohru neunesla. Z mého pohledu to bylo celé jednoduché. Do konkurzu jsem se hlásil z vnitřní motivace, získal jsem v něm nejvíce bodů a byl následně jmenován radou města. Pak už jsem myslel jen na to, jak co nejlépe pracovat pro školu a lidi v ní a kolem ní.

Můžete s námi sdílet svůj nejkurióznější zážitek, který jste jako kantor zažil?
Kuriózních zážitků člověk v kantořině zažívá spoustu. Děti umí překvapit, v dobrém i ve zlém. Vzpomíná se pak pochopitelně spíše na ty úsměvné příhody. Nejlepší pocity ale každému kantorovi přináší poznání, že ke svým žákům našel cestu, že jim něco ze sebe předal a vzájemně pak na sebe vzpomínají. Řada mých bývalých žáků se ke mně i po letech hlásí, můžeme se považovat za přátele a já s hrdostí sleduji, kam to dotáhli. Ti, kteří na sobě pracovali už ve škole, se v životě neztratí. Tomáš Pacalt, který mě ke Štafetě vyzval, k nim patří.
Povězte nám vaše současné cíle, jejichž dosažení věnujete nyní nejvíce úsilí.

V současné době pracujeme na naší škole na mnoha věcech současně. Byl nově založen žákovský parlament, spuštěny nové webové stránky, facebookový profil, máme nové, hravé logo. Splnili jsme kritéria programu Rodiče vítáni. Vše je vedeno snahou poskytovat žákům, rodičům i veřejnosti ty nejlepší informace a prostor k vyjádření. Chceme prezentovat školu jako semknutou dovnitř a otevřenou navenek. Školíme se ve využívání interaktivních tabulí, ucházíme se o podporu nadace The Kellner Family Foundation ve velkém projektu Pomáháme školám k úspěchu. Jsme zapojeni do projektu Svazu průmyslu a dopravy Regionální sektorové dohody, ve spolupráci s Jihočeskou hospodářskou komorou. Snad se tedy za těch pět let budeme moci s uspokojením ohlédnout…

Medailonek Jaroslava Volfa: Narodil se 9. září 1969 v Písku. Absolvoval místní gymnázium, studoval na Pedagogické fakultě JU 
a distančně historii na FF UK. Působil jako učitel českého jazyka, dějepisu a společenských věd na několika školách v regionu, naposledy 14 let na Gymnáziu Písek. Od 1. 8. 2014 je ředitelem ZŠ Tomáše Šobra a Mateřské školy Písek. Je rozvedený a žije s přítelkyní v Čížové. Mezi jeho zájmy patří četba, sport, 
a protože se čerstvě přestěhoval do rodinného domu, tak také práce na něm a kolem něj.

Jaroslav Volf předává štafetu řediteli Základní školy T. G. Masaryka Písek Jiřímu Kothánkovi.