Po hudebním úvodu se slova ujal ředitel Sladovny Adam Langer, aby vzápětí předal mikrofon dramatikovi, scénáristovi, herci, autorovi písňových textů a spisovateli Zdeňku Svěrákovi (82 let), který následně ve svém vtipném proslovu představil své vystavující kolegy z divadla. Hned na začátku mimo jiné řekl:

"Parta nadaných cimrmanologů si dala název Šikovní evidentně proto, aby navázala na slavnou skupinu francouzských Nezávislých a českých předválečných Tvrdošíjných, nejspíše však na poválečné Zaostalé. Abych byl upřímný, nejstarší z Šikovných Jaroslav Weigel (87 let), který zde není přítomen, podle mně mezi Šikovné tak úplně nepatří a nepříjemně nám z této skupiny vyčnívá. Hlavně proto, že je to výtvarník z povolání. Kromě jiného v minulosti pracoval společně s Adolfem Bornem a s dalšími umělci. Ale protože jeho grafická díla zabírají na této výstavě nejvíce místa, nelze o něm pomlčet. Po roce 1969 opustil Jaroslav Weigel slibnou kariéru karikaturisty a začal se zabývat grafikou, malbou a ilustrací. Výběr děl z tohoto období lze spatřit na této výstavě. Do Divadla Járy Cimrmana vstoupil v roce 1970, kde působí jako herec, scénograf, výtvarník kostýmů i tištěných publikací. A počínaje hrou Posel z Liptákova se stal autorem výpravy a kostýmů všech našich inscenací," zdůraznil Zdeněk Svěrák a pokračoval.

"Jan Hraběta (78 let) je šikovný od přírody. Narodil se roku 1940 v Praze -Vršovicích, kde chodil nejen do školy, ale i do Sokola. Tam jsem se s ním také seznámil mylně se domnívaje, že to bude známost krátkodobá. Původním povoláním je elektromechanik. Řadu let byl ale řidičem z povolání. V dalších letech pracoval jako osvětlovač v Divadle Na zábradlí. V roce 1978 začal pracovat v Divadle Járy Cimrmana jako osvětlovač. A z osvětlovací kabiny jsme ho přenesli na jeviště, kde začal v roli Bedřicha ve hře Akt. Hrabětovým materiálem je dřevo. Všechno, co je na výstavě ze dřeva, je od něho," dodal s úsměvem Svěrák.

"Petr Brukner (75 let) je písecký rodák, kdo by také nebyl z Písku. Narodil se roku 1943 a jeho cesta k umění byla snadná, protože se narodil právě v Písku. A rodák z této umělecké líhně by musel být hodně nešikovný, aby nevynikl. Jeho vzestup ke slávě však byl klikatý. Vystudoval střední průmyslovou školu a pak střídal různá podivná povolání. Byl redaktorem pohlednic v podniku Pressfoto, byl zaměstnán jako pomocná síla na zámku v Brandýse nad Labem a poté se stal lodníkem na stále zakotvené lodi v podniku Československá plavba labsko-oderská. Petr Brukner působí v Divadle Járy Cimrmana od samého začátku, tedy od roku 1967. Zde nejprve pracoval jako oponář, poté jako neherec malých rolí, a pak jako herec rolí velkých. Na výstavě jsou vidět jeho fotografické portréty. Brukner není tak naivní, jak vypadá. Soubor vystavovaných fotografií nazval "Lidé, které mám rád, ačkoli…" Čímž se chytře připravil na možnost, že ho někdo z vystavovaných v budoucnu dožene," podotkl Svěrák.

"Škoda, že my ostatní šikovní z našeho divadla nemůžeme svou zručnost vystavit na obdiv, jako jmenovaná trojice. Například Ladislav Smoljak uměl řídit náklaďáky a plachetní lodě, Pavel Vondruška zase uměl dirigovat orchestr a mluvil pěti cizími jazyky, a Miloň Čepelka umí psát básně. A já, no, to by bylo na dlouhé povídání… Berte tedy Weigela, Hrabětu a Bruknera jako malý vzorek nás ostatních - šikovných," vyzdvihl svoje tři kolegy Zdeněk Svěrák.

A pak už si vzali slovo dva z vystavujících herců.

"Moje práce se dřevem přišla tak nějak sama od sebe. Líbil se mi kousek dřeva, řekl jsem si, je škoda hodit ho do kamen, a tak jsem ten kousek nějak upravil, někde jsem trochu ubral, jinde zase přidal, a vzniklo z toho malé dílko. A pak jsem v tom pokračoval. Nejsem vyloženě řezbář, spíš sestavovatel," řekl ke svým dílům Jan Hraběta.

"Já jsem se ke své práci dostal v Písku. Ještě mám doma fotku mojí maminky na plovárně, kterou jsem jako kluk pořídil tatínkovým fotoaparátem. To byl můj první výtvor," zmínil Petr Brukner a hned pokračoval: "Potom jsem měl ve fotografování čtyřicet let pauzu. Až pak jsem si koupil v bazaru fotoaparát, který mám dodnes. A tak jsem začal. Chtěl bych se pochlubit tím, že ani jedna z vystavovaných fotografií nebyla pořízena digitálním foťákem, ale všechny jsou udělané na normální klasický černobílý film. A toho já se držím. To je správná fotografie. To ostatní je jen tisk," dodal Brukner.

A na otázku Zdeňka Svěráka, jestli ještě platí jeho zásada, že nedělá výřezy, Petr Brukner se smíchem odpověděl: "Všechno co bylo v objektivu, je na i fotografii. Na těch nejsou žádné zásahy. Já ty výřezy ani neumím."

Poté Zdeněk Svěrák poděkoval všem přítomným za to, že se přišli na vernisáž výstavy do Sladovny podívat a pozval je ke shlédnutí vystavených děl i k malému občerstvení. Výstava potrvá do 30. prosince letošního roku.

František Bořánek