Setkání s tím, co neznám, přirozeně vzbuzuje obavy

Potkávám vás každou neděli 
v kostele, kde se věnujete zvláště dětem. Co vám tato zkušenost dává?
Dává mi to radost. Jsem rád, když mohu s dětmi přemýšlet o životě a jeho hodnotách, protože děti jsou velmi bezprostřední. Učí mě mluvit jednoduše a srozumitelně
a žasnout a jejich reakce mě inspirují k improvizaci. Jeden můj přítel, významný německý pedagog, říká, že jsou chvíle, kdy v setkání 
s pohledem dítěte zahlédne mnohem zřetelněji než v setkání s pohledem nás dospělých, i toho, kterého křesťané nazývají Bůh. Myslím, že má pravdu.

Jako kněz pracujete v neděli, kdy ostatní lidé mají volný den. Kdy si odpočinete vy?
Někdy říkám z legrace, že na rozdíl od ostatních pracuji jenom v neděli. Ale tak to samozřejmě není. Zodpovídám 
i za řeholní komunitu, vydáváme časopis, pořádáme semináře pro učitelky, vyučuji na vyšší odborné škole. Na řadu věcí nejsem naštěstí sám. Rád si odpočinu u včel, jindy navštívím přátele a jindy jsem naopak rád sám a čtu si. Mám to tak, že dělám, co je třeba den za dnem, a když už je toho tolik, že nevím, kam dřív skočit, naordinuji si odpočinek.

V poslední době se mnoho mluví o tzv. "uprchlické krizi". Jaký je váš postoj k této problematice?
Přemýšlím nad tím, jestli mnohem více než o „uprchlickou krizi" nejde o krizi naši. Myslím, že to byla kancléřka Merkelová, která řekla, že když nenajdeme dost odhodlání a velkorysosti přijmout ty, kteří to potřebují, – my, kteří se tak hrdě hlásíme k evropským a tedy 
i křesťanským kořenům – může se Evropa stát kontinentem, kde se nám nebude chtít žít. Když se vracívám ze zahraničí do naší republiky, občas si kladu otázku, zda to tak pro mě už neplatí, a mrzí mě, že politici svými absurdními prohlášeními mi tuto averzi ještě podporují.

S bratřími z řeholní komunity jsme opakovaně nabídli pomoc státním institucím. Jsme připraveni nabídnout volné kapacity k ubytování. Začal jsem číst Korán a při setkáních v zahraničí využívám příležitost k rozhovoru s muslimy. Jsou to inspirativní okamžiky.

Myslíte si, že je naše společnost připravená na soužití různých kultur a náboženství?
Nevím, jestli je nebo není, ale vím, že kdyby nebyla, neměla by budoucnost. Byli bychom sami proti sobě. Setkání s tím, co neznám, přirozeně vzbuzuje obavy a nejistotu a v jejich důsledku pak třeba i agresivitu. Jsem přesvědčen, že hledat cesty 
k druhým, sdílet s nimi hodnoty a snažit se jim porozumět, a to i s konflikty, které 
k tomu patří, na druhé straně naplňuje a obohacuje. Je na každém, k čemu se rozhodne.

Kdybyste mohl cokoliv změnit na městě Písek, co by to bylo?
To je pro mě asi nejtěžší otázka. Nevím. Asi aby se Písečané přestali spokojit jen se svým malým pískem a uměli to rozehrát i na trochu větším hřišti. Jsem přesvědčen, že na to máme.

Tomáš Cyril Havel předává štafetu řediteli Záchranné služby Písek Vratislavu Němečkovi.