Po celá staletí byly Lidice malou zemědělskou vesnicí v údolí Lidického potoka, přičemž nejstarší zmínka o vsi pochází z roku 1318. Vždy patřila k buštěhradskému panství a její dominantou byl barokní kostel sv. Martina.

Její zánik byl přímým důsledkem represí po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ten provedli 27. května 1942 členové paradesantní skupiny Anthropoid Jozef Gabčík a Jan Kubiš, za přímé i nepřímé účasti dalších členů výsadku z Velké Británie a členů domácího odboje. Většina atentátníků zahynula 18. června 1942 po marném boji s německou přesilou v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Pražské Reslově ulici (Kubiš, Gabčík, Opálka, Bublík, Švarc, Hrubý, Valčík).

Následovalo vyhlášení Výjimečného stavu, při kterém bylo odsouzeno 252 lidí. Přes následné vyšetřování se Němcům nedařilo dopadnout všechny pomocníky atentátníků (mimo jiné popraveni nejen jednotlivci, ale i celé rodiny: biskup Gorazd, Moravcovi, Zelenka-Hajský, Novákovi, Piskáčkovi, Růtovi, Polatovi, Sittovi, Chrástovi, Oktábcovi, Hejlovi, Frolíkovi, Jesenští, Janečkovi a mnozí další).

Když 4. června 1942 Heydrich na následky zranění zemřel, rozhodli se nacisté pod vedením SS-Obergruppenfürera K.H.Franka k neslýchané zastrašovací akci. Výběr Lidic byl v podstatě náhodný a vycházel z neprokázaného podezření (viz. dopis Anně Marusczákové, který Jaroslav Pála předal četnictvu a to jej následně postoupilo gestapu). Další přitěžující okolností byla skutečnost, že synové rodin Horákových a Stříbrných sloužili v čs vojsku v Anglii.

Přestože v Lidicích nebyl objeven žádný materiál, který by měl něco společného s atentátem, tak byla 9. června 1942 ves hermeticky uzavřena (ve stejný den měl v Berlíně pohřeb Heydrich). Zatímco jsou následného dne 10. června 1942 ženy a děti z Lidic odváženy, jsou muži a chlapci u Horákova statku zastřeleni (nejstarší 84 a nejmladší 14 let). Odvezené ženy a děti jsou následně odvlečeny do koncentračních táborů, ve kterých je většina zavražděna. Pouze malá část dětí byla určena k poněmčení v Říši.

Veškeré budovy pak nacisté srovnali se zemí, zavezli i rybník a potoku změnili tok, aby celou vesnici vymazali z mapy. Celou Lidickou tragédii nepřežilo celkem 192 mužů a chlapců, 60 žen a 88 dětí. Po válce se vrátilo pouze 143 žen a po velkém pátrání i 17 dětí. Málo známý je i dramatický příběh 30 terezínských vězňů, kteří se proti své vůli stali hrobaři popravených (všichni následně zahynuli v koncentračních táborech). Nacisté tímto navždy propojili nejen osud třiceti židovských vězňů s osudem pohřbívaných lidických mužů, ale i Lidice s Terezínem. Zde je třeba připomenout obec Ležáky, kterou 24. 6. 1942 potkal stejný osud jako Lidice.

Karel Kafka