Staré truhly, skříně a šperkovnice skrývají poklady. Jaké? Na to odpovídá nová výstava v Milevském muzeu, která začala v sobotu odpoledne vernisáží. Kabelky pompadůrky, dámský korzet vyztužený velrybími kosticemi či porcelánová dózička na pudr s malovaným víčkem pocházejí ze sbírky Mileny Drtinové.

Jak prozradila, její srdeční záležitostí jsou korálkové kabelky. Na výstavě jsou k vidění kabelky i gobelínové či drátové nebo z hadí a krokodýlí kůže. „Mým sběratelským zájmem jsou také předměty ze smaltu – toaletní soupravy, pudřenky, ze smaltu se dělaly i manikúry a vyšívací soupravy," ukazovala sběratelka na jednotlivé vitríny.

Zmínit nezapomněla ani sbírku vějířů. „Když si povšimnete, hned u dveří pan ředitel muzea Vladimír Šindelář napsal k vějířům moc hezkou popisku. Určitě stojí zato si ji přečíst," poznamenala Milena Drtinová a vysvětlila, že něco jiného je, když dáma drží vějíř v pravé a v levé ruce.

Vladimír Šindelář s úsměvem reagoval: „Nejpodstatnější informace pro pány je ta, že když dáma drží sklopený vějíř na pravé tváři, tak to znamená ANO." „Ostatní pohyby nejsou tolik zajímavé," smála se Milena Drtinová.

Na výstavě nechybí ani kloboučky, spodní prádlo či korzety. „Ty jsou historií samu pro sebe. Secesní období si vyžadovalo útlý pas a z toho důvodu dámy chodily hodně ušněrované. Korzety se vykládaly buď velrybími kosticemi, nebo ocelovými výztuhami, které byly poměrně nebezpečné. Stávalo se, že výztuha se rozlomila a dámu zranila," vysvětlila sběratelka, která žije střídavě v Praze a na jihu Čech.

Její sběratelská vášeň začala vlastně sama. „Doma jsem objevila korálkovou kabelku, která mě uchvátila. Dodneška mám pro kabelky velkou slabost. Nicméně během mého poměrně dlouhého života mě dvakrát vykradli, takže jsem začínala znovu," uvedla ke sběratelství.

Vladimír Šindelář připomněl, že kabelky se objevily už v 15. století. „Ovšem nosily se připnuté k pasu. Teprve v 18. století se staly klasickým doplňkem dámského šatníku," upřesnil. Naopak spíše už jen historií jsou jehlice do klobouků. „Přišly do módy na konci 19. století a jejich hlavním účelem bylo držet pohromadě klobouk a účes. Některé jehlice byly velmi dlouhé a velice ostré. Už v roce 1911 známe z Vídně první úraz jehlicí, když účetní při vystupování z tramvaje těžce zranila v obličeji průvodčího, který jí pomáhal vystoupit z vozu. Vídeňský soud to pochopil jako – jak se tehdy říkalo – ublížení na těle a účetní dostala pokutu dvě koruny a v případě nedobytnosti dvanáct hodin vězení," vyprávěl Vladimír Šindelář. Dodal, že tehdy dvě koruny byly jako dneska dvě stovky. „Dotyčná si z toho nic zvláštního nedělala. Svědčí o tom skutečnost, že k soudu dorazila v klobouku s ještě delšími jehlicemi, než které měla v době onoho incidentu," dodal ředitel.

Na výstavě příchozí uvidí i modlitební knížky, brože a nechybí také „něco" pro pány. Třeba jako špacírky či pouzdra na doutníky. To hlavní je ale ženské. Dále tu jsou paraplíčka či klobouky. „S vývojem automobilu se klobouky zmenšovaly a nosily se přes ně krajkové šátky," podotkla Milena Drtinová.

Mezi zajímavostmi vypíchla vějíř se státníky, který zdobí František Josef I. či Karel I. Jak vysvětlil Vladimír Šindelář, tyto vějíře se dělaly ve prospěch vojenského Červeného kříže a lze je dobře datovat – do období mezi lety 1914 – 1916.

Jedna z vitrín nabízí ukázku věcí pro kojence – čepičky, kabátky, ale i chrastítka – jedno ve stříbře a druhé z kovu. Je toho ale mnohem více.

Výstava Poklady ze starých truhel, skříní a šperkovnic je v Milevském muzeu k vidění do 9. května.