Rudolf a Jana se poznali už v roce 1946. "Oba jsme z vesnice, já jsem se narodil na samotě na Nežárce u Novosedel a manželka je z Kolenců. Tam jsem jezdil za kamarády a nejméně dvakrát týdně jsme se scházeli na návsi, kde se hrály různé hry, nacvičovaly oslavy dožínek nebo divadlo a tak jsme se vlastně s manželkou seznámili," zavzpomínal Rudolf, kterému bude brzy 97 let. Je prý rád, že zažil dětství bez televize a moderních technologií.

Paní Jana, které je 91 roků, pracovala celý život v zemědělském družstvu. "Nejdříve jsem dělala v rostlinné výrobě a byla pryč celý den. Chtěla jsem proto pracovat na směny, abych mohla být víc doma s rodinou. Začala jsem dělat v kravíně, kde jsem ale musela vstávat už ve čtyři hodiny ráno. Někdy i o víkendech," přiblížila.

Čerpací stanice ve Stráži byla téměř dva měsíce uzavřená.
Rekonstrukce benzínky ve Stráži nad Nežárkou skončila, řidiči tu už natankují

Rudolf vedl včelařské středisko v Třeboni, kde až do důchodu pečoval o dvě tisícovky včelstev. "Do loňského roku jsem měl ještě deset včelstev, pak mě ale sebral covid a tak jsem dal včely zeťovi. Nechal jsem si alespoň jedny. Ob dvě zahrady mám deset kusů daňků, o které se starám," pochlubil se pan Rudolf. I přes svůj věk je stále aktivním řidičem a s manželkou oba rádi jezdí na chatu do Pomezí pod Landštejnem. "Neměl jsem jedinou havárii, která by byla mojí vinou a to řídím přes 80 let. Jinak jsem měl tři nehody, kdy mi tři ženy vjely do cesty. Děti mě ale moc nechtějí nechat řídit, takže když chci někam jet, tak musím ujet na černo," zavtipkoval senior.

Oba manželé se shodují, že si užili pestrý život. Kromě pracovních povinností kolem hospodářství také často a rádi cestovali. "Prvně nás v roce 1975 vzali kamarádi Moraváci na cesty jako včelaře a dostali jsme se přes Německo až do Itálie do Benátek. To jsme najeli asi pět tisíc kilometrů. Byli jsme ale i v Rumunsku, Bulharsku, Jugoslávii, Maďarsku, na Krétě, v Americe, ve Finsku, Izraeli i na Kubě," shrnul své cesty pan Rudolf.

Staročeská nastavovaná kaše s pečeným kolenem
Uvařte si staročeskou nastavovanou kaši s pečeným kolenem podle Šárky Škachové

Manželům Štíchovým jejich věk tipuje jen málokdo. Oba jsou vitální a snaží se věnovat svým koníčkům. Rádi sedávají na zahradě, společně pijí kávu, obědvají i večeří. "Jsme šťastní, že tady spolu můžeme stále sedět i v tomto věku. Nejhorší je, když jeden odejde a druhý tady zůstane sám," poznamenal pan Rudolf. Receptem na šťastné manželství je podle něj hlavně tolerance. "Měli jsme starost o rodinu a museli zařídit, aby všechno fungovalo. Nerad se hádám a je to podle mě i zbytečné, komplikovat si hádkami život," konstatoval a jeho slova potvrdila i manželka Jana. "Sama se sebou se nepohádám, takže jsme se vlastně ani nehádali. Tehdy bylo normální spolu zůstat a překonávat problémy. Dneska všichni mají všechno, tak lidé hledají ještě něco extra," zmínila. Oba manželé si zároveň chválí péči rodiny, především pak svých dcer, které pro ně přichystaly oslavu k platinové svatbě.

Také Deník se přidává ke gratulantům a přeje manželům Štíchovým k jejich krásnému výročí hlavně hodně zdraví a pohody do dalších společných let.