Slova se ujala Helena Mašindová, která nejprve popsala, jaká rodokmenová schémata si můžeme při svém rodopisném pátrání zvolit.

Nejpřirozenějším počátkem každého rodokmenu je pro nás vývod z předků (vzestupný diagram). Vychází z nejmladšího člena, jeho nejbližší příbuzní jsou v 2. generaci jeho rodiče, ve 3. generaci prarodiče (dědečkové a babičky) atd., v každé další generaci se tedy počet zdvojnásobuje. K předkům 12. generace by to bylo celkem přes čtyři tisíce osob. Rod chápeme jako souhrn všech našich přímých pokrevních předků – jsou to všichni předkové, kteří se podíleli ve sledu pokolení na zplození osoby, pro kterou se vývod sestavuje. Převážná část kolonek však asi zůstane nevyplněna, nebo jen základními daty o místech narození a úmrtí, jmény rodičů, případně někdy údaji o povolání. Přesto však nezaniknou zajímavé skutečnosti ze spletitých osudů předků, které by nenašly místo v klasickém rodokmenu „po meči“, který sleduje jen mužskou linii.

Ještě složitější je vyhotovit rozrod (sestupný diagram). Zahrnuje všechny potomky osoby nebo rodičovského páru, který si zvolíte. Zachycuje příbuzenské vztahy s těmi, kteří nejsou vašimi přímými předky - všechny sourozence, bratrance, sešvagřené příbuzné a j., zahrnuté v běžném hovoru do rodiny.

Každá genealogická příručka radí, že započít se shromažďováním rodopisných podkladů má každý u sebe a ve svém blízkém okolí. Kdo měl v rodině stejně zaujatého předchůdce a ten již zachránil a soustředil doklady, fotografie, články a výstřižky z tisku, které měly vztah k dějinám rodu, má vyhráno. Pradědeček Ing. Mašindové, protivínský lékař MUDr. Křišťan Pokorný, byl členem Rodopisné společnosti, sestavil rodokmeny nejen pro rod Pokorných a Alemannů, ze kterých pocházel, ale i pro staré protivínské rody Pexídrů, Šímů a Böhmů. Je zvláštním zážitkem dívat se dnes, po osmdesáti letech na stejný zápis v matrice. MUDr. Pokorný nemohl sice sledovat zdigitalizované záznamy v počítači jako my, zato mu jistě nedělalo potíž čtení kurentu (švabachu), zápisů v latině nebo němčině, příčiny úmrtí atd. Do rodinné sbírky patří i zajímavé portréty z doby Rakousko-Uherska a první republiky, které jsme měli možnost zhlédnout.

K dalším nejcennějším zdrojům při pátrání po rodové historii patří paměť současníků – výpověď všech, kdo díky svému věku pamatují starší fáze rodových vztahů. Nezbytnou zastávkou při hledání předků je i hřbitov - kromě hledání nápisů a jmen na pomnících projevíme zároveň i úctu k rodu a genům, jimiž nás životní předchůdci obdařili. Ani na hřbitovech však nepřetrvává památka zesnulých zpravidla dobu jednoho, maximálně jednoho a půl století.

Jistě si chceme prohlédnout místa, kde se naši předkové rodili, žili a pracovali a vychovávali další generace. Převážná část starších sídel předků bývá zpravidla na venkově, v městečkách a vesnicích v poměrně úzké oblasti. V dobách před zrušením poddanství se ženili a vdávali jen za místní nebo přespolní partnery. Při pátrání po další linii svého rodu se vypravila Ing. Mašindová do oblasti Železnorudska. Tady na zaniklých mlýnech a pohraničních usedlostech mohla vnímat krajinu svého prapůvodu a vidět ji zcela novým pohledem. S námi se o zážitky podělila a na příkladu své rodiny předvedla, že s podobnými příběhy se můžeme setkat i při hledání našich předků.

Za PVK Helena Mašindová