Propad starého grafitového dolu vyděsil občany Hůrky i chataře 12. prosince, na místo obratem vyrazili báňští záchranáři. Že se v minulosti v oblasti těžila právě tuha, je podle starosty Horní Plané Petra Šimáka všeobecně známá věc. „Tento propad byl ale výjimečný, dlouho se tu něco podobného nestalo. Naštěstí nevznikly žádné škody a hlavně nikdo nedošel k úhoně. Nevíme ani o tom, že by do propadu spadlo nějaké zvíře,“ řekl s úlevou. „Nicméně celá Hůrka je poddolovaná, takže riziko, že by se někde mohl objevit další propad, tu bude existovat vždycky. Musím ale říct, že báňská záchranná služba se o něj postarala velice rychle, maximálně zabezpečili prostor a my jsme s jejich akcí velice spokojení.“

K propadu došlo v chatové oblasti za pilou, na cestě mezi ploty a v těsné blízkosti elektrické kapličky. „V místě je evidováno staré důlní dílo. Dle databáze České geologické služby (ČGS) se jedná o jámu Vilemína, která v minulosti, před vybudováním vodní nádrže Lipno, sloužila k těžbě grafitu a byla přibližně 60 metrů hluboká,“ přiblížila podrobnosti Hana Volfová, specialista komunikace ze státní podniku DIAMO, pod který spadá Závodní báňská záchranná stanice Libušín, která propad sanovala. „Z podnětu Ministerstva životního prostředí, které ze zákona řeší nebezpečné stavy na starých důlních dílech, jsme na místě provedli havarijní zásah, jehož hlavním cílem bylo prozkoumání, zdokumentování a dočasné zabezpečení propadu.“

Propad měl na povrchu nepravidelný tvar o rozměrech zhruba 2,5 x 3,5 metru a hluboký byl asi 12 metrů. Vodní hladina byla v hloubce asi 8,5 metru. „Místo propadu jsme překryli dřevěným povalem, ohraničili výstražnou páskou a zákazovou tabulkou. Poté jsme provedli kamerový průzkum, ze kterého bylo patrné, že se jedná o jámu obdélníkového profilu se zbytky původní dřevěné výztuže,“ popsala dále Hana Volfová. „Jednalo se zjevně o havarijní stav a zřejmé ohrožení obecně chráněných zájmů, proto jsme neprodleně zahájili ve spolupráci s pracovníky ministerstva práce na přípravě projektové dokumentace pro zabezpečení díla. Před vlastním zahájením prací byla provedena pasportizace blízkých stavebních objektů autorizovaným statikem.“

Prostor propadu byl pak vyplněn zpevněným zásypovým materiálem asi 1,5 metru pod úroveň okolního terénu. „Po vyplnění propadu jsme demontovali provizorní dřevěný poval a terén vyrovnali zeminou do původní úrovně povrchu. V současnosti probíhají vrtné práce, vrty budou sloužit k injektáži jámového stvolu cementojílovou směsí v prostoru pod vrstvou doplněného zpevněného zásypu. Po dokončení zabezpečovacích prací pracoviště uklidíme a znovu provedeme pasportizaci blízkých stavebních objektů, abychom mohli doložit, že nebyly v průběhu prací poškozeny,“ uzavřela Hana Volfová s tím, že pozemky v okolí propadu včetně přístupových cest podnik uvede do řádného stavu a předá je zpět vlastníkům.

Těžba grafitu
Grafit (tuha) se v okolí Hůrky těžil v 19. století a také v 1. polovině 20. století, do doby, než se zatopilo Lipno. V Hůrce byly také tuhové závody a velký sklad. Tuhu v této oblasti ale kopali už v polovině 18. století šumavští sedláci. Nacházeli ji v polích a v lesích a využívali ji např. k mazání dřevěných náprav a k výrobě leštidla. „Byl to počátek vlastního dobývání hlavně v okolí Černé v Pošumaví (Schwarzbach), Hůrky (Stuben) a Mokré (Mugrau),“ píše ve svém článku Z historie exploatace grafitu v Jižních Čechách RNDr. Ladislav Tichý.
„Od Černé, Hůrky a Mokré bylo získáno asi 700 000 tun upraveného grafitu (koncentrátů) a z Českého Krumlova zhruba 140 000 tun… Černá v Pošumaví i sousední Hůrka poskytovala po novém otevření dobyvatelné zásoby dobré vločkové suroviny, které musely být urychleně vytěženy, protože spočívaly v zátopovém území Lipna.“
Celé pojednání si můžete přečíst ZDE.