"Kateřina Šedá na projektu pracovala přes dva roky, knihu začala tvořit na sklonku loňského roku, po ukončení všech rozhovorů a setkání a po skončení bienále, a zjistila, že má tisíce stran materiálu," uvedla ředitelka Egon Schiele Art Centra Hana Jirmusová Lazarowitz, která v červenci roku 2017 Kateřinu Šedou oslovila s nabídkou spolupráce, při uvedení knihy. Zároveň vysvětlila, že oproti původním plánům není v možnostech galerie knihu, která je zároveň katalogem k výstavě Kateřiny Šedé, jež je v Centru k vidění, dávat zdarma. "Nakonec se cena za knihu vyšplhala na více než milion korun, proto si nemůžeme dovolit ji rozdávat, jak jsme měli původně v plánu. Budeme ji totiž až do příštího roku splácet."

Kniha je plná rozhovorů s obyvateli i představiteli města, deníkových záznamů od rodin, které v Krumlově bydlely, mailů, soukromých zpráv i diskusí ze sociálních sítí. "Je to zajímavé čtení nejen pro Krumlov, ale i pro republiku a pro celý svět, pro města, která se potýkají s podobnými problémy jako Krumlově," dodala Hana Jirmusová Lazarowitz.

Veřejné projednání vlivu stavby dálnice na životní prostředí a zdraví lidí v kaplickém kulturním domě.
Všichni, kdo chtěli, mohli říci své k návrhu výstavby dálnice na Kaplicku

"Zvažovala jsem, které materiály do knihy dát, které ne, do jaké míry bych tam měla být zastoupená já se svým názorem a jaký prostor dát místním, včetně těch, kteří nás celou dobu kritizovali," přiblížila vznik knihy sama Kateřina Šedá. "Nechtěla jsem kritikům dát příliš mnoho prostoru, aby kniha nevyzněla pouze negativně, ale zároveň jsem jim určitý prostor prostor dát chtěla a přiznat tak, že celá věc je i kontroverzní. Současně jsem chtěla, aby kniha ukázala Krumlov i s problémy, se kterými se potýká, aby to byl jakýsi obraz této doby. Snažila jsem se město představit s tím, jaké existují možnosti ho měnit, co měnit lze, a co ne."

V kapitole Obyčejný Český Krumlov se Kateřina Šedá zaměřila na výzkum, který dělala před spuštěním projektu. "Je tam například obsáhlý rozhovor s panem Vondroušem, prvním porevolučním starostou, s několika podnikateli, s Danou Kuchtovou nebo s jedním taxikářem, který na všechno celou dobu nadával."

Poslední kapitola je z autorčina pohledu nejzásadnější. "Je to Závěrečná zpráva. V ní dávám prostor i místním obyvatelům, jak ze sídlišť, tak z centra, kteří nám napsali desatero, jak Krumlovu pomoci a co by doporučovali," dodává autorka. "Je vidět, že každý si pod pojmem Český Krumlov představuje něco úplně jiného. Oslovila jsem i řadu odborníků, například sociologa nebo architekta, a jsou v ní i názory moje. Doufám, že kniha přiblíží to, co jsem se snažila projektem říct.“