Jiří, jste rodilým Písečákem? Odkud pochází vaše paní?
Jsem čistokrevný rodilý Písečák a ještě navrch Portyčák. Už jsem sám nezažil potyčky mezi Portyčáky a Zapotočáky, ale slýchal jsem je vyprávět z první ruky.
Nejsem asi vyložený patriot, ale své rodné město mám rád. Manželka je z panelákové Prahy a dodnes je v Písku i po pěkné řádce let ráda. Nemůže se pořád nabažit výhledu na les z kuchyně a možnosti být za chvíli i pěšky venku v lese či na louce. Mimořádně krásné je i nábřeží Otavy ve městě.

Povězte mi něco o vaší rodině, synové jsou hudebně nadaní a jsou výborní studenti. Učil jste se s nimi?
Za moji rodinu jsem namouduši hodně vděčný. Byli nám darováni tři synové – jako schody – pěkně po sobě narození. Děti se nám bohudíky pěkně povedly a i s manželkou máme po celá léta hezký vztah. To neznamená, že by neměl a nemohl být ještě lepší – rezervy jsou vždy a všude. Hlavně pro dva z nich platí, že „co syn, to muzikant" a to asi mají spíš po manželce. Se studii nikdy neměli problém a dodnes nemají, a to aniž bychom je museli nějak popohánět a kdovíjak se s nimi učit.
Mám pocit, že to šlo nějak samo a pokud, tak se s nimi učila spíše manželka coby učitelka. Dnes jsou dva ještě na vysoké škole a jeden po a už i krátce pracuje.

Která je nejhorší lidská vlastnost a proč si to myslíte?
To je těžko říct, která je nejhorší. Asi sobectví. V mé milé knize Bibli se toto slovo jako takové nevyskytuje, ale je tam často slovo pýcha a s tím to hodně souvisí. Dnes a denně se s tím musím prát. Kdybychom se s tím víc popasovali, tak by byl ten „pozemský ráj" ještě mnohem hezčí. I tak je na světě hezky, zvláště když člověk přijímá život vděčně jako nezasloužený dar.

Co byste si přál, aby se ještě 
v našem městě změnilo k lepšímu?
Aby tady dál a víc umíraly maloměstské poměry s odvrácenými pohledy a také k tomu chci přispět svojí trochou do mlýna. Aby tady zavál víc takový venkovský vzduch se zájmem o druhého. Pak by se tady hned líp dýchalo.
A další by na to navázalo – i ten nepořádek by vzal za své, protože bychom si víc uvědomovali, že to je i moje a že se mne to týká. Jak se to zpívá v té písničce – „tak se mějte trochu rádi, vždyť vám to nic nedělá…" Ale dělá – dělá nám to dobře!

Co vám dává chuť a sílu do života jako takového?
Dnes po letech je to zejména vědomí – že mne miluje sám Bůh. Jakmile si to uvědomím – je mi dobře. Jakmile na to zapomínám, jde to od desíti k pěti. 

Medailonek Jiřího Myslivce: Narodil se roku 1956. V Písku žije s výjimkou asi čtyř let celý život. Pracuje v temelínské elektrárně už od roku 1995 jako elektrotechnik v oblasti elektroúdržby. Je řadový občan jak pozemského, tak nebeského království.

Jiří Myslivec předává štafetu podnikateli Miroslavu Frčkovi.