Je to už 50 let, co na silnice vyjela první žlutá embéčka silniční služby. V celé republice jich bylo 25, na jihočeských silnicích mohli řidiči potkat dvě.

O provoz se starali táborští svazarmovci Jan Šimek a Josef Pešta. A neměli to lehké, v tehdejším Československu se náhradní díly sháněly jen těžko.

„Vzpomínáme, jak jsme je v Českých Velenicích směňovali s Rakušany za lahvové pivo,“ dokreslují situaci.

Čtěte také: U Čejkovic se "topilo" auto, řidič včas unikl

Žluté embéčko řídil zkušený mechanik, v kufru s sebou vozil kromě náhradních dílů benzín, olej i brzdovou kapalinu. A také morfin a inzulín. Vše, co se mohlo v nesnázích hodit. Během cest pomohli nespočtu lidí, jimž jízdu zkomplikovala porucha, ale také ošetřovali a převáželi zraněné.

Prvními žlutými anděly pro pomoc řidičům v nouzi se na jihu Čech stali mechanici Jan Šimek a Josef Pešta. První na trase Tábor - Č. Budějovice, druhý Tábor - Benešov.

Čtěte také: Kam v pondělí za zábavou

Poprvé vyjeli na silnice 1. dubna roku 1967, a jak oba vzpomínají, o zážitky neměli nouzi.

Kromě běžné pomoci řidičům v nesnázích, jimž pomohli s opravou vozu či doplněním benzínu, také zachraňovali lidské životy.

Jak říká Jan Šimek, nejhorší byly vždycky víkendové služby. „Lidé tehdy jezdili z Prahy na Lipno, a to bývalo nejvíc bouraček. Nejhorší byly havárky kluků na motorkách. To jsme pak převáželi raněné do nemocnice nebo zařizovali odvoz mrtvých,“ vzpomíná Jan Šimek. Po takové víkendové službě nechtěl v pondělí auto ani vidět.

Díly pro auta, které v Československu nebyly k sehnání, směňovali v Českých Velenicích s Rakušany za lahvové pivo. Tedy alespoň zpočátku, po roce 1968 prý přituhlo.

S rokem 1968 se pojí i zkušenost Josefa Pešty se sovětskou okupační armádou v srpnových dnech.

„Zastavili nás vojáci se samopaly a nechtěli nás pustit. Naše auto jim totiž připadalo podezřelé. Celé žluté, na střeše maják a na dveřích nápis. Nevěděli, co si o nás myslet. Nakonec se to ale podařilo vyřešit a my jsme mohli odjet,“ vzpomíná Josef Pešta.

Za nejdůležitější součást své výbavy nepokládal ani tak náhradní díly či léky jako inzulín a morfin, ale obyčejný hasicí přístroj.

„Raději vyjet na silnici bez rezervy než bez hasičáku,“ přizvukují oba. Jednomu požáru automobilu zabránil Josef Pešta dokonce v Táboře na ulici 9. května, když uviděl, že auto jedoucí před ním začalo hořet.

„Řidič si toho ještě ani nestihl všimnout,“ uzavírá Josef Pešta vzpomínku na 50. výročí asistenční služby pro motoristy.