Ti druzí se ptají na wifi připojení.

O vodácích vědí první poslední. Provozovatelé kempů tak mohou srovnávat, zda a jak se vodácký sport mění. Vedoucí provozu kempu ve Zlaté Koruně Aneta Feslová (23), která zde pracuje již osmým rokem, si myslí, že dříve bylo „pravých“ vodáků přes sezonu více. Dnes tito vodáci přijíždějí třeba už v březnu, jezdí do června a znovu se vracejí až v září nebo v říjnu po sezoně. „Od července začínají hlavně ti ,novodobí vodáci‘, kteří si nakoupí hodně alkoholu, lehnou si na raft a dělají bordel všude, kam přijedou,“ stěžuje si vedoucí kempu. Ve vodácích vidí zásadní rozdíl. Ti, co to mají o vodě, jezdí prý dřív, ti, co o alkoholu, jezdí po nich.

Ohně v kempu prý přes sezonu už moc vidět nejsou. Vodáci sedí v hospodě nebo si zavolají taxíka a jedou na diskotéku do Českého Krumlova. K snídani si pak dají pivo, rum nebo zelenou a jedou dál. „Nejraději to tu mám před prázdninami, je tu třeba pět part, skoro všichni sedí u ohně, hrají na kytary a pečou špekáčky. Někdy si k nim přisedneme a popovídáme. Tihle vodáci dokonce sbírají odpadky po jiných vodácích, ráno vstanou a projdou břeh. Před sezonou jsou i louky krásné, tráva je po zimě zdravá, je tu klid a tohle přesně ti praví vodáci hledají,“ pochvaluje si vedoucí.

Někteří nadšenci hledají klid i v sezoně, a tak vyráží na vodu o půlnoci, užijí si čtyři hodiny klidu a ráno jdou do práce. Kateřina Dvořáčková, kolegyně Anety Feslové, si myslí, že praví vodáci se baví i bez alkoholu. Ti novodobí ne. „Nejčastější otázka přes sezonu je: Jaké je heslo na wifi?“

Podle Radima Zíky, který již šestým rokem půjčuje v Ingetour Zlatá Koruna kanoe a rafty, je pravých vodáků v součtu maximálně procento: „Já do styku přijdu spíš s těmi sezonními. Ti praví vodáci mají ještě svoje lodě, o které víc pečují.“

Jeden z instruktorů zrovna učí žáky zlínského gymnázia T. G. Masaryka udržet se na vodě v kánoích. Tento výcvik druháků je už pro jejich školu tradice. „Nepraví vodáci by se nejdřív měli naučit pít a teprve potom jezdit na vodě, ne v opačném pořadí. Raft toho člověka nepotřebuje, ta loď jede sama, ale na té kánoi člověk musí alespoň něco umět. Tam ta stabilita být musí,“ říká instruktor Robert Boháč. Studentka druhého ročníku Kateřina Neprašová vysvětluje: „Asi před hodinou jsme se učili nasedání, příjezdy a tady před jezem na „voleji“ se učíme povely jako je kontra, zaber, přitáhni.“

Sucho vodáky z Vltavy nevyžene. Podle předsedy sdružení půjčoven Radka Štěvíčka je Vltava sjízdná vždy. Lipenská přehrada totiž upouští do řeky šest kubíků vody. V těch nejsilnějších dnech roku 2015 bylo tak na Vltavě osm až deset tisíc vodáků.