Veřejnost zná Jana Gabriela nejen jako kolážistu, ale také jako básníka, překladatele a publicistu. Pražský rodák po absolvování Střední knihovnické školy pracoval jako knihovník. Již na počátku sedmdesátých let minulého století se začal věnovat poezii, ale také překladům z francouzštiny. Od roku 2000 je členem Skupiny českých a slovenských surrealistů.

Debutoval roku 1973 v brněnském sborníku Koruna a o rok později vydal strojopisně básnickou sbírku Pytel Hudby. Jan Gabriel se několik let podílel na vydávání samizdatového časopisu Doutník.

Své básně, literární kritiky a výtvarné práce publikoval v Analogonu, Literárních novinách, Hostu a Tvaru (zde v edici Tvary vydal roku 1994 básnickou sbírku Pro smích kapek), v zahraničí v časopisech Melog, Brumes Blondes, La Crecelle noire a Camouflage. Knižně vydal šest básnických sbírek, ta zatím poslední vyšla v edici Analogon pod názvem Cigarety se nehladí. „Nikdy nevím, co mě láká víc. Zda konkrétnost ulic, svéhlavost nároží, potrhlá gesta chodců či jen jejich stíny a tajemný odlesk věcí či těkavá hra čistě soukromého představení," charakterizoval svou poezii Jan Gabriel, který rovněž publikoval čtyři knihy překladů. Byl mezi nimi i Zahnívající čaroděj Guillama Apollinaira.

Své koláže, alchymáže a smirkové koláže představil na výstavách doma i v zahraničí, například v pražských galeriích Chodovská tvrz a Scarabeus, dvakrát vystavoval v Písku.

Řekne se pouhá skica

Všechny tanečnice pocházejí z Istanbulu
Učí se jazyku ptáků
Žijí v zrcadle
Už ten nápad nechat saka provětrat půlnocí

Kosti zdůraznění tím co právě letí po obloze
Starci se dál množí
Chtějí pozorně prozkoumat život vrásek
Nosit po taškách zbytky počasí

Nevím proč bych tě měl svlékat
Byl to pouhý nápad rozsvítit dřevo
Cimbuří plné igelitových pytlíků
Či jiných jazyků pozlacených v roce 1978

Kdo z nás dvou je pouhou skicou jména

(Z knihy Jana Gabriela
Rozházení chodci)