VESELÍ NAD LUŽNICÍ
Město bylo zcela izolováno, voda zaplavila 40 % území. Chalupu Rudolfa Fechtnera zalila voda přes metr vysoko, ale staré fortelné stavení vydrželo.

„Hlavně že jsem to ve zdraví přežil. Co se dá dělat, pláčem nebo zoufalstvím si nepomohu. Je to příroda, živel, tomu se neporučí. Nejkrásnější je, že lidé jsou opravdu ochotni pomoci. V pondělí tu byli například nějací Brňáci, pomohli mi skládat uhlí a nechtěli žádnou odměnu. Ani svačinu. Úplně se změnil přístup lidí. Jsme teď na sebe víc hodní. Přespávám u jedné hrozně hodné paní ve Svinech, která se o mě stará, až je mi jí občas líto,“ svěřuje se Rudolf Fechtner.

 

„Loni touto dobou mi zemřela manželka. Kdyby žila, tak by určitě tuhle katastrofu neunesla,“ dodává.

Dostat se z nejhoršího mu pomáhá dcera Věra Švecová. Spolu s tatínkem si prožila čtyři dlouhé dny nejistoty. „Když nám v pondělí oznámili, že dům spadl, bylo to hrozné. Čtyři dny jsme žili v tom, že tatínek nemá kde bydlet. Naštěstí to není pravda.“ Když voda vystoupila nebezpečně vysoko, pan Fechtner popadl psa a utekl.

KAPLICE
Velká voda sebrala Jaroslavu Charvátovi 50 let života v kamenném baráčku na břehu řeky v Malšském údolí, jejž bylo nutné za pár dnů demolovat. Za půl století tu Malše stoupla dva-krát jen po sokl.

„Tentokrát jsem stihl akorát popadnout doklady a honem pryč. Voda se dovnitř valila ze všech stran, i sklepem. Přijel mi pomoci vnuk, vynosil šest králíků, slepice už jsme tam museli nechat – a přežily. Nábytek se točil ve vodě, vše bylo vzhůru nohama. Nezbylo mi doslova nic. Jen pár hadrů – a ty pak stejně vyhodili. Je smutné dívat se, jak dům boří,“ zaleskla se mu v oku slza.

Muž bez domova zatím přespává u své dcery. „Mám zažádáno o byt, ale nepohrdnu ani pečovatelským domem. Kdyby se mi podařilo získat nějaké peníze, postavil bych si něco malého tady ve svahu. Ale těch tragédií je tolik, že pro menší obce asi peníze nezbudou,“ povzdechl si.