Co vás do Písku přivedlo a jak pro vás bylo těžké najít si zde práci?
Po studiu vysoké školy bylo v Belgii složité najít zajímavou práci. Bylo požadováno pět let praxe. Dozvěděl jsem se, že se na východě otevírá trh, kde je mnoho příležitostí a mnoho zahraničních firem. Mojí volbou byla Česká republika. Rychle jsem uplatnil svůj diplom a své schopnosti v novém závodě s. n. o. p. v roce 1999.

Zpětně si uvědomuji, že to bylo velmi dobré rozhodnutí pro mou budoucnost. Cestování dává příležitost učit se novým jazykům, poznávat nové lidi a kultury. Samozřejmě to nebylo každý den jednoduché. Jak řekl Dantes: „Když jste cizincem, schody pro vás mohou být strmější a váš chléb víc hořký". Ale nakonec vše dopadlo dobře. Mám tady skvělou rodinu, která mě podporuje v mých cestách a například teď mi dcera opravuje moji češtinu.

V Písku žijete už mnoho let, co se vám na něm líbí a co by se podle vás dalo vylepšit?
Žiji v Písku už 15 let a byl jsem svědkem spousty změn. Zdejším lidem se otevřelo mnoho nových možností. Konkrétně nové pracovní příležitosti (šest mezinárodních firem v Písku), restaurace a kulturní prostory, například Sladovna.

V Písku je příjemné žít. Ale mrzí mě, že hodně lidí je uzavřených, neusmívají se a vypadají nespokojeně. Když se ale zbavíte tohoto prvního dojmu a rozhodnete se prolomit ledy, zjistíte, že lidé mají často jen strach udělat první krok. Prosím, buďte otevření a váš život se změní k lepšímu.

Po čem se vám nejvíce stýská? Po belgických pralinkách? Dělám si legraci, ty už se dají koupit i v našem městě…
Často myslím na Belgii. Mrzí mě, že je to tak daleko. Chybí mi vůně vesnice, ve které jsem vyrůstal, a hlasy lidí, kteří pro mě byli důležití. Také je pro mě složité akceptovat, že už tam nikdy nebudu žít.

Je to paradox. Pořád se tady cítím jako cizinec, ale vím, že je tady můj domov a chci tu být se svou rodinou.

Jaký je vztah Belgičanů k životnímu prostředí?
Protože už jsem 15 let v Čechách, tak nemůžu přesně říct, jak přemýšlí Belgičané o životním prostředí. Co mrzí mě, je, že na vsi hodně starších lidí pálí plast a odváží do lesa spoustu odpadků. Možná, že lidé nejsou dostatečně informovaní, jak se zbavit ekologicky a levně odpadu. Myslím, že je to odpovědnost každého města nebo obce správně proškolit a informovat veřejnost.

Věříte, že je něco mezi nebem a zemí?
Existuje svět viditelný a hmatatelný pro každého, ale věřím, že uvnitř něho je svět neviditelný. Můžete to nazývat Stvořitelem, Bohem, Hodinářem, Energií nebo Sílou.

Když porovnám člověka s tužkou, tak můžu říct, že jako tužka můžeme realizovat velké věci, ale jen za vedení ruky.

To znamená, že i člověk dělá velké věci, ale za pomoci či vedení shora. U tužky, tak jako u člověka, nezáleží na barvě či tvaru, ale na kvalitě tuhy, která se skrývá uvnitř.

Napadá mě ještě jedna věc, se kterou se ztotožňuji, a to: „Pro optimistu i pesimistu život skončí stejně, a to smrtí. Ale optimista měl určitě pocit, že život byl fajn".

Pierre Gille předává štafetu Kateřině Barabáš, která si s manželem otevřela kavárnu Vykulená Sova, kde pořádají řadu zajímavých akcí.