Úterní pátou hodinou dospěl agrosalon ke svému konci, jeho brány se ale ani zdaleka nezavřely. Ševelení návštěvníků vystřídal ryk silných motorů, davy zvědavců nahradili montéři a dělníci, cesty výstaviště zaplnily kamiony a těžké stroje.

Ne každý vystavovatel opouští své stanoviště ihned. V areálu se totiž za šest dní nastřádala technika schopná vyplnit několik fotbalových hřišť. Menší stroje nakládají vystavovatelé na kamiony a připravují na dlouhou cestu. Další vozidla odjíždějí po vlastních kolech, domů to nemají tak daleko. A do toho všeho zůstává největší technika stát. Majitelé si ji odvezou až další dny, dnes by se z chaosu nemuseli vymotat.

ZASE PŘÍŠTĚ, KARLE!

Během festivalu věnovali většinu pozornosti potenciálním zákazníkům, na ty už však v areálu jen tak nenarazíte. V mumraji balení a odjezdů teď mají vystavovatelé více času na sebe. Někdy proto že chtějí, jindy proto, že jim nic jiného nezbývá.

„Neprojedeš, vzdej to! My máme přednost,“ nadává jeden z prodejců na čekající kamion, zatímco se před ním sám vymotává s nákladním vozíkem. „Máte se prostřídat, tohle nemá cenu,“ usměrňuje zmatek další a mává rukou ke koloně dodávek čekajících před velkým pavilonem.

Ke konfliktům občas dojde, jsou však spíše vzácné. Řidiči náklaďáků poctivě čekají a plní svoji práci, vystavovatelé korigují personál, kontrolují průběh balení a loučí se se svými známými. „Rád jsem vás zase viděl, stavte se taky někdy,“ volá prodejce ve slaměném klobouku na trojici mladíků, kteří balí vedlejší stánek. „Nebojte, Karle, myslíme na to. Přinejhorším zase za rok,“ odpovídá jeden z nich a nasedá za volant dodávky.

JE TO TU JEN PRO NÁS

Oficiální program skončil už skoro před hodinou, mezi zbytky techniky se ale plouží ještě pár návštěvníků. Jedním z nich je i doktor Petr, který na Zemi živitelku přišel s malým synkem. Hodinu po konci akce. „Brány nebyly zavřené, tak jsme prostě šli. Traktory tu ostatně furt ještě jsou a ty si prcek užije nejvíc,“ směje se tatínek, zatímco chlapec zírá na odjíždějící vozidla.

Jiné pozdní návštěvníky zavála na výstaviště smůla, přítomnost techniky ale také kvitují pozitivně. „Nevěděli jsme, že už je konec. Ale co, prázdné to tu ještě není,“ komentuje další otec, který hlukem motorů prochází s partnerkou a dvěma dětmi.

Podle vystavovatelů jsou na vyklizení areálu zhruba tři dny. Během těch oni i najatí dělníci rozmontují stánky a odvezou všechnu techniku. A až se vrátí příště, vše vypukne nanovo.

Dalibor Máslo