Jedná se o formu psychoterapie, při níž se v první řadě sledují práce s tělem a pohybové aktivity pacienta. Její formy jsou nastaveny v rovině neverbální a prožitkové. Cílem pohybové terapie je propojení na úrovni tělesné, psychické a emocionální. Skupinová práce je navíc podpořena individuální terapií a arteterapií. „Zaměřením pozornosti na tělesné prožívání můžeme rozpohybovat naše emoce, staré křivdy, zranění a traumata, najít souvislosti, které nám zatím třeba unikaly,“ uvádí primář Psychiatrické nemocnice Písek Marian Koranda. „Co se s námi ´uvnitř´ děje, se odráží v našem těle a jeho pohybu a opačně rozpohybování těla má vliv na naše vnitřní vnímání a pocity,“ doplňuje.

Zároveň upozorňuje, že pohybová terapie není pedagogickou činností. Součástí setkání nebude tedy taneční výuka ani zaměření na estetickou složku pohybu. Skupinová práce při pohybových terapiích se zaměřuje na hledání zdrojů vycházejících z tělesného prožívání. Pracuje se s pamětí těla a jejími projevy. To zlepšuje schopnost uvědomovat si své aktuální potřeby a pocity. „Klienti mají prostor rozvíjet všímavost za pomoci pěti smyslů, posilují vnímavé uvědomování si těla a s ním spojených procesů tady a teď. To napomáhá vycházet ze začarovaného vnitřního kruhu myšlenek a emocí bezpečnou a citlivou formou. Teoretický základ vychází z technik mindfulness, z různých terapií zaměřených na tělo ve spojení s poznatky o fyziologii těla," vysvětluje psycholožka Jana Volfová.

Během terapií se pacienti učí rozumět svým reakcím a prožitkům na tělesné úrovni. „Zaměřujeme se na vědomé dýchání, uzemňování, hledání bezpečného místa a zdrojů vycházejících ze signálů těla pomocí pohybu, tance, hudby. Vytváříme novou zkušenost se zacházením a pochopením svého těla a rozvíjíme zaměření pozornosti na to, co pacienta podpoří, nabíjí, posílí, uvolní," doplňuje Volfová.

Terapeutická práce s tělem umožňuje skutečně celistvě zpracovat pochopení, kterého jsme možná již dosáhli na úrovni rozumové. Zkušení psychoterapeuté tvrdí, že v našem vnitřním nastavení nestačí pochopit věci pouze rozumově. Emoce a prožitky jsou, obrazně řečeno, uloženy ve všech našich buňkách. Díky pohybové terapii mohou z těla postupně mizet konflikty způsobené nesouladem na některé úrovni. Pokud vrstvy emocionální, fyzická a psychická nejsou v celkovém souladu, stále nám nějaký díl skládanky chybí. Lidem hodně intelektuálně nebo spirituálně založeným v této skládance často chybí právě tělo.

Tělo a to, co pociťuje, je možná náš nejlepší ukazatel toho, co je potřeba při některých psychických problémech dělat. Díky tomu, že pohybová terapie pracuje nejen s prožitkem, ale i s uvědomováním si, co se v těle děje, nejde jen o zkušenost, ale o skutečně hluboký a léčivý proces, při němž se zážitky z terapeutické skupiny nebo individuální terapie postupně integrují do běžného života.

Psychoterapie je léčebná metoda, při které se nevyužívají léky, ale komunikace mezi terapeutem a klientem. Účastí na psychoterapiích jsou pacienti vedeni k hlubšímu porozumění svých obtíží a problémů.

Pavel Pechoušek