Prozatím jsou zde tři skupiny zaměřené na různé formy terapie. Účastí na jedné si klienti řeší problémy související s krizovými situacemi a druhé dvě jsou prožitkové, jejich záměrem je posílení sebeúcty, rozvoj integrity osobnosti a posílení schopnosti zvládání obtížnějších situací, vztahů v rodině, ve škole či ve společnosti. „Krizová skupina je otevřená a není časově omezená. Dochází do ní pacienti, kteří jsou v nemocnici momentálně hospitalizovaní,“ vysvětlil Jiří Kůs, který byl na sklonku minulého roku nově jmenovaný do funkce vedoucího zdejší terapeutické skupiny. Jedná se o jeden z prvních kroků, kdy nemocnice navazuje na kvalitu a zdravotnické principy z doby, kdy fungovala v lokalitě U Honzíčka.

Systém terapeutických skupin tu fungoval v předchozích letech, před více než půl rokem skončil. Penta Hospitals CZ, která nemocnici koupila na začátku loňského roku, se snaží do zařízení vrátit funkční léčebný systém, a to jak v oblasti skupinové, tak především individuální léčby. „Nejedná se o novinku, ale o model, který tu v minulosti fungoval. Vracíme se k osvědčeným principům, ale dáváme jim profesionální podobu, aby byly funkční,“ vysvětlil Kůs. „Rozvoj plánujeme v krocích, nejprve vracíme postupy a terapie, které zde dříve fungovaly. Následně budeme zavádět něco nového. V plánu je například arteterapie,“ dodal.

Tzv. krizovou skupinu navštěvují klienti, kteří mají poruchu osobnosti. „Mají křehčí osobnostní strukturu a když se dostávají do zátěží, tak mají problémy. Přenáší do terapií krizové a pro ně často nepříjemné situace, které mají odpozorované z reálného života a my se jim snažíme pomáhat,“ uvedla Zuzana Urbanová, která je jednou ze tří psycholožek nemocnice, vedle ní zde působí ještě tři další terapeuti.

Jedná se o nácvikovou skupinu, ve které mají pacienti určitou míru odolnosti, někteří větší a jiní menší a jsou schopni v rámci terapie absolvovat situace, se kterými se setkali v reálném životě nebo je mohou potkat. „Součástí je také osvojení si popisu, co se v situaci odehrává a jak reagovat jinak, než je klient zvyklý a nedostat se do pasti, do konfliktu,“ uvedla Urbanová. Následné doptávání mezi klientem a terapeutem má funkci prohloubení si vlastního uvědomění své situace v daném konfliktu, přínosné je také slyšet reagovat ty ostatní. „Klient si vyzkouší opačnou roli, než na kterou byl zvyklý – z agresora se stává oběť a naopak,“ doplňuje.

Všichni pacienti, kteří se zúčastní terapeutických skupin, jsou zde hospitalizovaní. „Nemocnice nefunguje jako stacionář, možná to tak ale v budoucnu bude, protože se navíc stále mluví o transformaci psychiatrické péče,“ uzavřel Jiří Kůs.

Pavel Pechoušek