Vznikla ve druhé polovině 13. století jako trhová osada. Již při jejím založení zde byla vystavěna tvrz, která byla později přestavěna na hrad. V roce 1382 byla povýšena na město a opevněna hradbami. Za husitských válek roku 1421 byla vypálena a roku 1435 byl zbořen hrad s většinou hradeb. Zůstaly z něj jen zbytky a obnovená hradní kaple svatého Václava, původně zasvěcená Božímu tělu a svatým Petrovi a Pavlovi. Jako hradní byla vysvěcena roku 1359, po obnově pak byla vysvěcena znovu.

Dalšími architektonickými památkami jsou původně gotický kostel svatého Jana Křtitele s mohutnou čtyřbokou věží, zvýšenou a upravenou roku 1779 a návazně ještě jednou v roce 1872, založený počátkem 14. století a později několikrát přestavěný, z toho dvakrát po požárech, jednopatrová radnice se slepou fasádou druhého patra a čtyřbokou věží s bání uprostřed průčelí z roku 1781, kaplička svatého Floriana a tři další kapličky u cesty k Záblatí.

V jižních Čechách se vypráví spousta pověstí o divých mužích a ženách. V pověstech to však nejsou manželé či manželky, se kterými to pro jejich partnery a případně další blízké není k vydržení. Diví muži, vyskytující se převážně v lesích, se podle pověstí stávali ze zlých, nemilosrdných myslivců anebo krutých pytláků. Část divých žen se rovněž vyskytuje v lesích. Mezi jejich blízké příbuzné patří jezinky. K jejich zálibám patří unášení Smolíčků či jiných dětí a naschvály i škody činěné hajným a dalším ochráncům lesů.

Část divých žen ale pobývá u řek, jezer a rybníků a za nocí, podobně jako proradné víly, svádí kolemjdoucí. Pokud se jim podaří zlákat je, strhnout je k tanci či mámivé rozkoši, utancují je k smrti, nebo je utopí, či je případně připraví o rozum.

Červená značka ve směru na Lomnici nad Lužnicí, kterou ale obchází, vede od Třeboně kolem rybníka Káňov o rozloze 170 hektarů.

U jeho severovýchodní strany je přírodní rezervace Na Mšalech. Z Třeboně jsou sem necelé tři kilometry. Vypráví se, že tady se za divé ženy převlékají čerti. Jako nahaté krásky vábí mladíky, kteří se objeví na dohled. Pokud je některý z nich nerozvážný a nechá se svést, svůdnice ho vezmou do kola, při tanci se s ním vznesou nad hladinu rybníka a pak se jejich vzhled začne pronikavě měnit.

Obrostou chlupy, objeví se rohy a ocasy a čerti pak za hlasitého chechtotu nalákaného nešťastníka utopí a jeho duši si rovnou odnesou do pekla, neboť tím, že se oddal prostopášnicím, nepokrytě zhřešil.

K Lomnici nad Lužnicí se ovšem váže pověst o zcela výjimečných divých ženách. Nejsou hezké, ani nechodí pěkně oblékané, a tak by těžko mohly někoho svádět. Nejsou ovšem ani zlé a nikomu neškodí.

Jejich dominantní vlastností je zvědavost a jejich zvláštností oči veliké jako koláče. Když se setmí, obcházejí v houfu po městě, zvědavě nahlížejí do oken a pozorují, co lidé dělají. Naskytne-li se jim příležitost, chodí v patách opozdilým chodcům a zvláště si užívají při sledování těch, kteří se v hostincích zdrželi až do chvíle, kdy zavírají. Náramně je to baví, a tak jejich pochůzky trvají až do ranních hodin.

Vypráví se, že se jednou jeden chalupník, nerudný starý mládenec, náramně rozčílil, když za oknem zahlédl divé ženy, jak mu svými velkými kukadly nahlížejí do světnice. Popadl řemen a vyběhl ven, rozhodnutý si to s nimi vyřídit po hrubiánsku. Jenomže sotva vztekloun vykročil ze dveří, dostal takovou ránu, až se svalil na zem, a pak ho neviditelné ruce zbušily tak, že se sotva odplížil zpátky domů. Stěží se dopotácel k posteli a trvalo celé dva týdny, než se z výprasku vymarodil.

Rozkřiklo se to a místní říkali, že dostal po právu na pamětnou. Vždyť maličkosti není radno řešit hrubým násilím a divých žen je nejlépe si nevšímat a nechat je na pokoji.

HYNEK KLIMEK