Obchodní akademie se kvůli plánu kraje na optimalizaci středních škol ocitla letos na seznamu ohrožených. Rušení i slučování naštěstí unikla a v plánuje je pouze sestěhování do jedné budovy se Střední zemědělskou školou v Písku. Také o tom, co plán kraje obnáší, hovoří nový ředitel Obchodní akademie v Písku Pavel Sekyrka.

Jste ve funkci ředitele písecké střední školy teprve několik týdnů. Stačilo to už na seznámení se základní problematikou?

Já jsem oficiálně nastupoval 1. srpna, ale do zaměstnání jsem už nepovinně docházel od 18. července, jelikož jsme se na tom domluvili s ředitelem Zdeňkem Šmelhausem, abych byl ke dni nástupu více v obraze. Vedle prostudování administrativního mamutu musím řešit provoz nového školního roku, pracovněprávní vztahy, stěhování naší instituce, projekty rozjeté a ty, co chci rozjet já.

Co vás zaskočilo nebo na druhé straně příjemně překvapilo?

Já se přiznám, že jsem ani tak zaskočený nebyl, jelikož jsem po vzoru pavlačových drben vyzvídal a pozoroval ještě před nástupem, jak se věci mají. Jsou věci provozního rázu, které se do současnosti dělaly tak a pode mnou se budou dělat jinak, ale to souvisí s nástupem každého šéfa. Pak jsou věci, které budu budovat, protože je to moje vize.

V čem chcete navázat na své předchůdce a co je nutné v dohledné době změnit?

Pozastavím se s dovolením u svého posledního předchůdce, protože Miroslava Slava jsem osobně neznal. Zdeněk Šmelhaus je učitelská legenda – je to jeden z těch učitelů, který si „tahá práci domů.“ Víc k němu říkat asi nemusím. A vedení posuzovat nemohu, jelikož každý začínáme z jiného místa. Každý ředitel, který vzejde z vlastního sboru, má z tohoto hlediska velmi těžkou a nevděčnou pozici a také jsou věci, které člověk ani zevnitř vidět nemůže, jelikož je příliš spjat s prostředím. Já to mám přece jenom výrazně jednodušší – nemám zde žádné personální vazby a jdu jak ovčácký pes za svou vidinou. V tomto směru jsem vlastně pes, který štěká a taky kouše.

Mnozí rodiče i potencionální studenti ztrácejí důvěru ve vaši školu vzhledem k informacím o možném zrušení nebo sloučení s jinou školou. Jak se proti tomu bránit?

Řeknu, co asi rodiče a potencionální uchazeče uklidní. Nejsme rušeni, jedeme za plného provozu a myslím, že během krátkého času o nás začne veřejnost mít povědomí. Fakticky se budeme do dvou let přesouvat do budovy SZeŠ, ale to je pouze přesun. Bude-li dál zájem studentů o studium na naší škole a já věřím, že ano, redukováni nebudeme. U škol, které mají naplněnost a mají jméno, na čemž budu pracovat, nebude důvod, aby si kraj na svojí dobrou značku sahal. A co se týká sloučení, to vyloučit nemohu. Ale prosím, pokud by sloučení mělo spočívat v tom, že bychom měli o něco delší jméno v kombinaci s druhou školou, sjednocený management, pak to není nic, co by ohrožovalo při správných krocích studium.

OA se nebude slučovat, ale sestěhuje se se SZeŠ do jedné budovy. Jak daleko jsou přípravy? Kde vidíte možné komplikace nejen při stěhování, ale zejména při následném provozu obou škol?

Je daný termín našeho zahájení provozu v budově současné SZeŠ, a to 1. 9. 2013. Máme hotovou smlouvu o vzájemném umístění v prostorách školy. Komplikace jsou vždycky, obě strany musely přistoupit na kompromisy, což se ale týká tak velkých věcí vždycky.

Některé učebny, sborovna, jídelna, hřiště, šatny – budou společné. Instituce nebudeme oddělovat přepážkami a kdyby to technicky šlo, sídlili bychom jako vedení nejen na jedné chodbě, ale hned vedle sebe. Pozastavím se ale nad těmi komplikacemi. My, jako Obchodní akademie řešíme přesunem naší dlouholetou noční můru a to je náš provoz v současných tereziánských kasárnách. Budova patří městu a my ji máme v nájmu, byť bezplatném, do roku 2018. Rozpočet města stačil během let našeho podnájmu více méně jen na dílčí opravy. Tedy dům patří městu, ovšem náš zřizovatel, který zajišťuje náš finanční provoz, je kraj. Ten nebude do cizího investovat.

Současná budova OA má tak zastaralou jak elektroinstalaci, tak vodoinstalaci. Od hygieny máme udělenou výjimku do příštího roku, pak bychom museli rozsáhle investovat do toalet – na což nemáme prostředky. Střecha je špatná, přízemní prostory neodizolovaného baráku jsou pro učebny nevhodné. O rezatých kójích tamtéž nemluvě. Nábytek v kabinetech mých kolegů dosahuje průměrného věku čtyřicet let. Nemáme ani jídelnu ani tělocvičnu. Naopak s krajem jsem se dohodl na pořízení moderních šatních skříněk a na nábytku pro mé kolegy do nové budovy. Jen podotýkám, že tyto komplikace bych ve srovnání s naším současným provozem přirovnal k lízání zmrzliny.

Jste v kontaktu se zastupujícím ředitelem zemědělské školy? Dohodli jste se už na postupu příprav na stěhování?

Ano, jsme v kontaktu a oba se snažíme, ačkoliv to musíme stíhat vedle naší práce, pracovat na přípravách. Teď nás čeká pořízení odborných posudků na budovu.

Škola sídlí v budově města Písku. I když to zřejmě není vaše starost, přesto se zeptám: Hovořili jste se starostou nebo s někým z vedením města, co bude s tak velkou budovou dál?

To opravdu není moje starost, ale rozhodnutí kraje padlo v květnu, datum našeho začátku na SZeŠ v srpnu, takže na konkrétní řešení se bude asi ještě muset počkat. Já se na něj ani neptal. Jako občan města Písku bych usuzoval na další možnost sjednocení samosprávy vedle sebe plus nějaký pronájem kanceláří. Druhým sousedem je naše krásné muzeum, které by další rozšíření na depozitáře či sbírky také dost možná uvítalo. To je ale otázka na majitele, nikoli správce, takže vyjadřuji svůj soukromý názor občana města Písku.

Vaši studenti jsou jistě zvědaví, jaký bude nový ředitel. Co jim na sebe prozradíte?

No, není co převratného prozrazovat, nejsem žádné velké tajemství. Je mi 34, dosud jsem učil na Gymnáziu Strakonice, napsal jsem neformální učebnici holocaustu, která vzešla z mého projektu, jsem předsedou České křesťanské akademie v Písku, členem Amnesty International, pracuji na doktorandském studiu, občas jsem prováděl pro cestovní kanceláře. Jsem ženatý a mám roční loupežnici Alžbětu. Ve volném čase, který většinou neexistuje, čtu, jezdím na kole nebo chodím po lese.

Máte nějaký vzor? Jak by podle vašeho názoru měl vypadat dobrý pedagog?

Vzorem, je pro mě kdokoliv, kdo umí podat pomocnou ruku druhému v případě psychického i fyzického strádání. Bylo by jich mnoho, z těch viditelných např. Matka Tereza z Kalkaty či bývalý papež Jan Pavel II, tibetský dalajláma, všichni ti bezejmenní nebo málo známí, kteří se postavili dvěma nejhorším ideologiím v dějinách - nacismu a komunismu a zaplatili za to kariérou či životem. Myslím třeba na svého otce Otu Sekyrku, který byl vězněn čtrnáct let v komunistických kriminálech, na píseckého faráře Josefa Jirana či Dagmar Šimkovou. Minimálně v případě podobných lidí bych byl rád, kdyby se některé naše ulice typu „Dlouhá“ či „Široká“ jmenovaly po těchto lidech. Pak jsou učitelské vzory.

Na základní škole v Písku to byl jednoznačně pan učitel Ladislav Horník. Byl to chlap. Na Biskupském gymnáziu České Budějovice tragicky loni zesnulý Josef Cepák či Karel Lippmann, Karel Hofbauer, na vysoké škole prof. Karel Skalický, prof. Martin Weis, doc. Hildegard Boková, v životě pak prof. Tomáš Halík nebo můj zesnulý přítel a chuligán Arnošt Lustig. Čímž se dostáváme k tomu, jak má vypadat dobrý kantor – přísný, aby něco naučil, nesmí být ješitný, musí se umět sám sobě zasmát. A asi to hlavní, musí něco nad rámec předat – to znamená hodnotový systém, který má být z jeho vystupování zřejmý. Pokud umí odučit látku, je strojem na zápis do třídnice a na zkoušení, ale nereflektuje, že vzdělávací proces je širší záležitost, není to pro mě učitel.

Zahájení nového školního roku už je na dosah. Jaké bude na OA? Co čeká studenty a učitele v následujících deseti měsících?

Zahájení bude na nádvoří školy s hudbou a úvodním slovem. Následují provozní změny, kterými nebudu čtenáře nudit. Každopádně studenti budou součástí nového image školy. V září je v rámci spolupráce s Českou křesťanskou akademií přijede pozdravit Daniela Drtinová z České televize, na podzim ještě herec Ondřej Vetchý, o jarním programu jednám. V prosinci bychom vyrazili na vánoční výlet do historického Regensburgu. Na jaro jsem už také zamluvil ubytování na naší vzdělávací exkurzi v Římě, bude-li zájem, jako na mém dosavadním pracovišti, připojím časem Berlín, Krakov, Osvětim, Izrael a další. Cyklistické kurzy bych rád rozšířil o možnost jet na Jižní Moravu. Rozpracován je projekt Comenius a Technologický park, já sám v dohledné době oznámím kolegům přípravné kroky na další dva projekty, které by zefektivnily naší výuku. Takže budeme pracovat.