Výstava SYNOČÁRY, která je do konce srpna otevřena v Prácheňském muzeu, je výjimečná a pozoruhodná již ze své podstaty. Jedná se o obrazy - oleje na plátně, které jsou transformacemi kreseb malého dítěte. Autorkou pláten je matka - Iva Petrová (48), restaurátorka a spolupracovnice Prácheňského muzea, a kresby vznikly a stále vznikají pod rukama jejího syna Adama (9). Chlapec stejně jako děti jeho věku kreslí, ale k výtvarnému umění nemá žádný vztah.

„Má rád fotbal a cílevědomě se připravuje na svoji fotbalovou kariéru v přípravce FC Písek podporovaný hlavně svým otcem, ale i celou rodinou,“ řekla k zálibám syna Iva Petrová.

Přesto Adámek čas od času vezme do ruky tužku a papír a nakreslí obrázek, nad kterým se až tají dech. Zajímavé tvary vyváženě umístěné na ploše papíru nutí k zamyšlení: Kde se to v tak malém klukovi bere? Zcela nedětskými postupy vytváří kompozice, za které by se nemusel stydět hotový výtvarník.

Svou první kresbu tohoto typu vytvořil v prosinci 2007 a se slovy „to je abstrakce“ ji podal matce. „Výtvor mě velice překvapil, zvláště pak slovo abstrakce z úst chlapce, jehož jediným zájmem je fotbal a který jen při pouhém vyslovení pojmů jako například výstava či obraz obracel očka svá v sloup, znělo totiž přinejmenším nečekaně,“ zavzpomínala na dobu před čtyřmi lety Iva Petrová.

Obrázky svého syna již tenkrát vybarvovala fixami a ukládala do šuplíku, tu a tam se s nimi těšila a přemýšlela, jak mimořádná díla představit a ukázat světu, jak naložit s poselstvím v nich obsažném. Spatřuje v nich totiž jakousi zprávu, která přichází prostřednictvím kreseb jejího dítěte. „Mám pocit, jako by dítě bylo pouhým prostředníkem pro sdělení jakési dávné dospělé zkušenosti,“ dodala paní Iva.

Rozhodnutí transformovat kresby do větších rozměrů na plátna přišlo po prvním návratu vážného onemocnění, po transplantaci kostní dřeně. Tvorba se stala pro autorku naprosto nepostradatelnou terapií a způsobem jak se vypořádávat s existencí zdravotních obtíží. „Věřím, že mi Adam svými kresbami říká: „Maminko, maluj a uzdravuj se tím,“ uvádí paní Iva.

V době, kdy bylo na světě první hotové plátno, první kresba převedená do oleje na plátno na jaře loňského roku, byl shodou okolností na návštěvě v autorčině restaurátorském ateliéru historik umění Ivo Kořán. Jeho slova o tom, že si dovede představit tento obraz u sebe doma, že je to báječné a že je rozhodně třeba všechno namalovat a vystavit, Ivu Petrovou povzbudila a dodala jí potřebnou sílu k realizaci zamýšleného cyklu.

Ten vznikal do letošního léta a obsahuje zatím patnáct pláten, která si návštěvníci mohou prohlédnout v malých výstavních síních Prácheňského muzea v Písku včetně kreseb, tedy předloh malého chlapce. Vernisáž zahájil psycholog Ivan Douda a zamýšlel se nad vskutku neobvyklým spojením matky a syna, nad neobvyklým dílem, které se z tohoto vztahu zrodilo. Poselství doktora Kořána, který se bohužel účastnit nemohl, přečetla kurátorka výstavy Irena Mašíková:

„Výstava ukazuje vazbu docela zvláštní, s níž se dosud nikdo z nás nesetkal – vazbu psyché syna a matky. Asi zbytečně bychom se pokoušeli dešifrovat tvary chlapcových kreseb a stejně liché by byly upomínky na paralely v umění rustikálním i v obrazech slavných surrealistů. Kresby jsou pozdravem, oslovením, výrazem vztahu, projevem lásky a touhou po stejně láskyplné odpovědi. A stejně obrazy povyšují i prohlubují kresbu a odpovídají tím vroucím hlasem, jakým promlouvá pouze matka,“ uvedl Ivo Kořán.

Autorka pláten, písecká rodačka Iva Petrová se svěřuje, že její povolání restaurátorky je přirozeným vyústěním dětských tužeb a připadá jí tak trochu klišé vykládat o tom, jak již jako malá holčička ráda kreslila a navštěvovala v ZUŠ výtvarný obor a hrála při tom loutkové divadlo, neboť na tom není nic mimořádného. Po maturitě na píseckém gymnáziu se oproti všem představám o budoucnosti vdala a přišly úkoly mateřské. Práce úřednice Okresní správy spojů, kterou vykonávala několik let po skončení mateřské dovolené, nepřinesla vzhledem k založení a inklinaci k činnosti tvořivé žádné uspokojení.

„Prostřednictvím svého bratra jsem byla seznamována s prací píseckého restaurátora Milana Blahouta. Restaurátorství mne vždy vzrušovalo a vzbuzovalo ve mě velký obdiv. Jako členka Klubu amatérských výtvarníků jsem se s akademickým malířem, restaurátorem Milanem Blahoutem osobně setkala a časem i spolupracovala. Logickým pokračováním této spolupráce bylo studium oboru Konzervátorství při Uměleckoprůmyslové škole grafické v Praze.

Nastalo zhruba desetileté období spolupráce, z toho v letech 1993 až 2000 i působení na Soukromé střední uměleckoprůmyslové škole Písek, kterou Milan Blahout založil. Jako odborný pedagog jsem vyučovala chemii pro konzervátory a další odborné předměty související s restaurováním. Nyní jsem již jedenáctým rokem na volné noze,“ zestručnila svůj dosavadní život Iva Petrová.

Ve svém píseckém ateliéru restauruje obrazy a plastiky pro muzea, kostely a soukromé majitele. Jejíma rukama prošly i některé skvosty. Z těch nejcennějších jmenuje ranné dílo Františka Kupky nebo obrazy Františka Ženíška.

„Ráda restauruji hodně staré a poškozené obrazy. Je to úžasná radost vidět, jak se doslova kus hadru proměňuje opět v krásné dílo k potěše oka diváka. Čím starší je obraz, tím je to zajímavější práce. A také náročnější v mnohém ohledu, zejména je-li třeba odstranit několik vrstev přemaleb a objevit tak krásu původní malby,“ vyznala se Iva Petrová.

V minulosti se autorské malbě věnovala jen okrajově vedle své hlavní činnosti restaurátorské. Občas vytryskla potřeba namalovat nějaký pocit v obdobích bohatých na bolestné prožitky. I když ji v současné době čeká opětovná náročná léčba zhoubné nemoci, těší se, že bude pokračovat v přenášení kreseb svého syna Adama na plátna. Věří, že je to klíč k jejímu uzdravování.

„Adam mě stále zásobuje dechberoucími kompozicemi, a tak se nemohu dočkat, až opět zasednu k malířskému stojanu. Příští rok budeme vystavovat v galerii Vyšehrad v Praze a ráda bych do té doby cyklus rozšířila o další kusy,“ uzavírá vyprávění písecká restaurátorka a malířka Iva Petrová.