Kromě několika jiných přívlastků bývá Písek nazýván městem škol nebo také jihočeskými Aténami. Není to náhodou. Školství zde má dlouhou tradici. Připomeňme školu, podle které lokalita u kostela Narození Panny Marie dostala název Na Bakalářích. Proti západnímu vchodu do kostela stála v letech 1560 až 1863 školní budova. Místo můžete snadno najít. Je vyznačeno v nové úpravě Bakalářů.

Dnes se ale zastavíme u nejstarší školní budovy ve městě, která sice už není klasickou školou, ale významně se zapsala do historie vzdělávání obyatel Písku a okolí.
Budovu najdete na rohu Alšova náměstí a Smetanovy ulice a vzhledem k velikosti a k výzdobě průčelí ji nelze přehlédnout. Na fasádě je letopočet 1858, což je rok jejího dokončení.

Byla vybudována na místě domu, kde určitý čas sídlilo gymnázium. Rozhodnutí píseckých radních postavit pro vzdělávání dětí nový objekt přispěla i skutečnost, že škola na Bakalářích již nestačila kapacitou ani vybavením.

Devatenácté století, zejména jeho druhá polovina, bylo provázeno značným rozmachem vzdělanosti a vznikem nových škol. Vedle již existujícího gymnázia byly v roce 1860 založeny vyšší česká reálka a vyšší dívčí škola, o deset let později škola rolnická a v roce 1855 lesnická. Školy většinou zpočátku sídlily v provizorních podmínkách, ale město společně s mecenáši stavělo nové budovy.V roce 1878 to bylo pro gymnázium a v letech 1884 až 1885 v Komenského ulici pro reálku.

Ještě před tím ale došlo na výstavnou budovu pro obecnou a hlavní měšťanskou školu na dnešním Alšově náměstí. Objekt podle názoru odborníků představuje vzácně ucelený komplex v novější architektuře města.

Pozdně empírovou dvoupatrovou školní budovu navrhl stavitel Julius Spiess. Průčelí s obdélníkovými půlkruhově zaklenutými okny je svisle rozděleno do pěti částí. Na té prostřední je masivní atika se znakem města a nápisem „Zdárné mládeže vychování šťastná národa budoucnost.“

Podle tvrzení bývalého ředitele píseckého muzea Jaroslava Šindeláře tento český nápis prosadili písečtí vlastenci. Radnice totiž navrhovala nápis německý: „Hauptschule, Stein der Weisheit“. Nad atikou je štít, kde je reliéf úlu se včelami, ozubené kolo a citát Písma: „Pojď sem synu a uč se moudrým býti“. Na samém vrcholu budovy je postava Krista a na jednotliých stupních štítu pak plastické atributy reálných věd.

Historie vzniku budovy připomíná etapu národního obrození v Písku v šedesátých letech devatenáctého století. K posilování národních snah přispěli zejména profesoři František R. Bezděka, Josef Pažout a František Karel Miltner a dále učitelé Vojtěch Janota nebo Václav Zikmund, který patřil k nejvzdělanějším kněžím té doby.

Pamětní deska na budově školy připomíná, že škola na Alšově náměstí byla pojmenována po J. A. Komenském. Stalo se tak v roce 1892 při příležitosti 300. výročí narození muže, který bývá označován jako učitel národů. Pojmenování školy bylo pro Písek velkou událostí, mezi čestnými hosty byl tehdy také básník Adolf Heyduk.

Základní škola J. A. Komenského byla zrušena v roce 2002. Důvod byl prostý: Dětí ubývalo a v kapacitách ostatních novějších a modernějších zařízení byla kapacita dostatečná.

Při uzavírání školy si tehdejší zastupitelé vymínili, že objekt i v budoucnu bude sloužit vzdělávání. V současné době jsou zde třídy některých menších, především soukromých škol, a sídlí zde také například občanské sdružení Horizont, které zde má i své terapeutické dílny.

Základní vzdělání získaly v budově na Alšově náměstí stovky chlapců a děvčat nejen z Písku, ale také z okolních vesnic.

Jak se učilo
Podívejme se pro zajímavost na to, jak vypadal vzdělávací systém v druhé polovině devatenáctého století, tedy v době, kdy začala pro výuku sloužit budova na Alšově náměstí v Písku.

Už v roce 1845 zaznamenáváme změnu. „Vedle obecných předmětů – čtení, psaní a počítání budiž hlavně hleděno hleděno u dítek pravý náboženský a mravní cit ustáliti, a proto se mají na školy takoví učitelé dosazovati, kteří sami podobný cit náboženský a mravní jeví. Na kadžém vysvědčení má míti náboženství přednost a podpis katechetův nesmí chybět,“ praví se v dekretu dvorské studijní komise z roku 1845.

Učitelé písecké měšťanské školy dostali navíc důrazné doporučení, aby dokonale a důkladně učili německému jazyku. Jak připomněl kronikář města, k vyučování českému jazyku musely mít školy povolení úřadu. To se změnilo i zásluhou píseckých obrozenců.

Kabinetním listem císařského dvora bylo pak nařízeno, aby ve školách a úřadech byl český jazyk zrovnoprávněn s německým. V nově vybudované škole na Alšově náměstí se už učilo česky, ale zároveň německy. Stávalo se ale, že dětit neuměly pořádně ani jeden jazyk.