„Právě jsi zabila dva lidi. Utíkáš. Koukneš vpravo, kde se bije motorová pila s plamenometem, a jdeš do kamery. O souboji víš, jen se krátce ohlédneš,“ vysvětluje režisér a student druhého ročníku Soukromé vyšší odborné školy filmové v Písku Jaroslav Čížek Monice Hronové scénu.

„Kamera jede. Zvuk jede. Obraz 14, záběr 302 poprvé,“ ozývá se ateliérem Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku (FAMO). Štáb nakonec celou scénu opakuje celkem šestkrát.

„Já to nedám. Tyhle herecký výkony po mě nemůže chtít,“ zoufá si po šestém pokusu představitelka Sofie, hlavní ženské postavy . Právě tenhle záběr se ale líbí režisérovi i kameramanovi a vypjatou emocionální scénu má Monika Hronová, jinak studentka produkce na FAMO, za sebou.

V ateliéru FAMO pracuje štáb studentského filmu Rozvod mrtvých už osmým dnem z celkových deseti.

„Sem tam jsem v něčem hrála, ale vždy tak nějak omylem. Vypadla třeba herečka a já jako správná produkční zaskočila. Nikdy ale nešlo o větší role. Spíš takové epizodky, kde jsem nemusela mluvit nebo projevovat nějaké emoce,“ říká o pauze mezi záběry Monika Hronová.

Natáčení zombie taškařice, jak o svém snímku Rozvod mrtvých mluví režisér Jaroslav Čížek, klade na celý štáb vyšší nároky také proto, že se jedná o vůbec první film na FAMO, který vzniká kompletně před zeleným pozadím. Herci se tak celou dobu pohybují pouze před zelenou plachtou, přestože výsledný film se bude odehrávat například v manželské poradně, v hotelu i před ním nebo v lese. To vše bude do filmu dodáno teprve v postprodukci.

„Výhodou je, že můžu skákat z prostředí do prostředí. Celý prostor je imaginární a ve výsledném filmu pak tedy bude jen to, co chci,“ říká režisér Jaroslav Čížek.

Netradiční technika, kterou mohou diváci vidět například ve zprávách o počasí, kdy se moderátor jakoby prochází nad mraky poletujícími nad Českou republikou, má samozřejmě i své nevýhody.

„Výsledný vizuál je vlastně pouze v mé hlavě. Musím tedy hodně kecat do práce kameramanovi, hlídat svícení. S kamerou nelze pohybovat jako při klasickém natáčení, protože zelené pozadí musí vždy zůstat v záběru. Je to občas dost na hlavu udržet pozornost, ohlídat si, aby šla světla ze správné strany. V záběru máme měsíční světlo, odrazy ohně a ještě neonového nápisu na zdi hotelu. Při každém záběru je nutné je správně nastavit,“ popisuje Jaroslav Čížek.

Na samotném place se herci samozřejmě podle žádného ohně, neonu nebo snad měsíce zorientovat nemohou.

„Zelené pozadí je na tom vlastně to nejtěžší. Taková herecká vysoká škola,“ směje se Monika Hronová a dodává: „Jarda nám musel všechno popsat, kde stojíme, co se tam děje. Ze začátku bylo dost těžké si představit, co se děje okolo.“

K výslednému filmu, který bude mít mezi dvaceti a pětadvaceti minutami, přispěje prací přibližně pětadvacet lidí. „Původně jsem počítal, že bude film ještě delší. Nakonec jsme změnili styl a vše překopali. Denně musíme zvládnout čtyřicet záběrů, což je na jedenáct hodin práce neuvěřitelné peklo, a teoreticky vzato je na jeden záběr asi patnáct minut, což není mnoho. Obecně, pokud se jede v reálu, kde se musí svítit i další plány filmu, je hraniční počet okolo dvaceti, a to ještě záleží, točí-li se na film nebo digitál. Proto mnozí naši pedagogové namítali, že tolik záběrů denně je nemožné natočit. Tuto rychlost natáčení umožňuje právě metoda natáčení před zeleným plátnem. Točíme osmý den, takže všichni už trochu ztrácíme pojem o čase. A všechno vidíme zeleně,“ směje se režisér.

Hlavní hereckou sílu tvoří také díky časové dostupnosti spolužáci. „Věnovat se deset dní natáčení, to opravdu každý nemůže,“ podotýká Jaroslav Čížek. Diváci se ale mohou těšit i na velkou hereckou hvězdu v malé, ale významné roli.

„Jeden den jsme točili s Janem Přeučilem. Hraje vedlejší postavu, která rámuje celý příběh. Jedná se o démonickou postavu, která nakonec udá myšlenku celého filmu. Víc prozradit nemůžu,“ říká s úsměvem režisér.

O čem vlastně Rozvod mrtvých bude? Rozhádaní manželé Sofie a George (Karel Ondrka) přijímají radu manželského poradce (Jan Přeučil) a vydávají se zachránit svůj partnerský vztah do odlehlého polorozpadlého hotelu v lesích. Kde se však objeví zombie – oživlé mrtvoly.

„Ve chvíli, kdy on ji musí zachránit a ona se o něj bojí, poznají, že vlastně o žádnou manželskou krizi nešlo. Součástí budou samozřejmě i akční sekvence, aby to byla dobrá šou. Nesnažíme se o umění, ale o dobrý biják a zábavu,“ nastiňuje Jaroslav Čížek.

Natáčení v ateliéru skončilo. Nyní čeká autory složitá postprodukce. Většina pozadí jsou zmenšené trojrozměrné modely z papíru. „Do poloviny června bychom chtěli vše stihnout, abychom se zvládli přihlásit do letošního ročníku Noci filmových nadějí na Nově. Filmu věřím, u těchhle velkých projektů je hluboká víra potřeba,“ zdůrazňuje Jaroslav Čížek.

To už ho ale produkční Julie Vrabelová žene zpátky do ateliéru. Natáčení se nesmí dostat do skluzu. Do imaginárního prostředí před hořícím hotelem se vrací Sofie, která právě zabila dva lidi…