Ještě než se z Komenského ulice vydáme Chelčického dolů směrem k Alšovu náměstí, zdržme se na chvíli v houslové škole Otakara Ševčíka. To se ovšem musíme vrátit na začátek minulého století.

Houslový pedagog Otakar Ševčík přišel do Písku v roce 1907 z Prachatic a Husince, kde se s místními příliš nepohodl a hledal klidnější místo pro sebe i své žáky. Našel ho v Písku v hotelu Dvořáček.

Budova na roku Komenského a Chelčického ulice měla za sebou už osm let provozu. O stavbě hotelu jsem se obšírněji zmínila minulou sobotu, a tak jen shrnu několik základních skutečností.

Známý písecký lékárník Rudolf Dvořáček získal místo pro stavbu hotelu odbouráním části městské hradby a předbraní někdejší Budějovické brány. Ta byla zbořena proti vůli mnohých Píseckých již v roce 1861, ale o tom podrobněji až jindy.

Dnes už bývalý hotel je postavený stejně jako budova Občanské záložny na Alšově náměstí nebo staré spořitelny v Karlově ulici v novorenesančním stylu. Kavárna v přízemí měla velká okna, za kterými bylo dobře vidět na ty, kteří v Písku něco znamenali a chodili sem na kávu a pánové na biliár.
Jednu dominantu budovy tvoří věžička s lucernou a bání ukončenou korouhví v podobě kohouta. Ale největší dominantou a skutečnou ozdobou objektu jsou sgrafita Josefa Bosáčka zhotovená podle návrhů Mikoláše Alše.

Ševčíkova škola a celá jeho kolonie, jak se skupině jeho žáků přezdívalo, měla pro Písek velký význam. Otakar Ševčík byl v té době už velmi známý, a to nejen v hudebním světě. Jako houslový virtuóz vystupoval v mnoha místech habsburské monarchie a také v Polsku, Rusku a dalších zemích.

Nemoc a později ztráta levého oka ho však přinutily zanechat koncertní činnosti, a tak se soustředil na pedagogickou práci ve Vídni a v Praze, kde vedl houslové oddělení mistrovské školy pražské konzervatoře. Soukromě vyučoval v Prachaticích, odtud odešel v roce 1906 do Husince, a o rok později definitivně zakotvil v Písku. Ale nebylo v jeho povaze dlouho se držet na jednom místě. Pamětníci vzpomínali na to, že Otakar Ševčík jezdil na houslové kurzy do Rakouska a USA a ještě ve svých jedenaosmdesáti letech se vydal za žáky do Anglie.

Houslový pedagog sedm let bydlel v hotelu Dvořáček a v roce 1914 se usadil v domku v ulici, která dnes nese jeho jméno, tehdy se jí však říkalo Na Převorce. Dům snadno najdete, je na něm pamětní deska.

O tom, že si Písečtí hudebního mistra velmi vážili, svědčí skutečnost, že ho v roce 1912 jmenovali čestným občanem města a každoročně připravovali velkolepou oslavu jeho narozenin.

V jedné stati znalce hudebních dějin Písku Zbyňka Samšuka jsem se dočetla například o oslavě Ševčíkových osmdesátin v roce 1932. 21. května byla otevřena výstava věnovaná Mistrovu životu a pedagogické práci, uskutečnil se koncert, při jehož zahájení promluvil tehdejší primátor hlavního města Prahy Karel Baxa a rektor pražské konzervatoře Karel Hoffmeister. O den později byla na Ševčíkově domě slavnostně odhalena pamětní deska.

U Otakara Ševčíka se učilo mnoho pozdějších významných umělců jako například Jaroslav Kocián, Jan Kubelík, Emanuel Ondříček, Václav Talich, Marry Hall, Saša Colbertson a další. I díky tomu se Písek v první polovině dvacátého století stal městem známým v Evropě i ve světě.

Houslový pedagog Otakar Ševčík zemřel v roce 1934 a je pohřben na Svatotrojickém hřbitově v Písku.