Keramika učí děti trpělivosti, říká sedmatřicetiletá Libuše Brčáková, která tři roky vede keramickou dílnu na Základní škole Bernartice. Na květen kroužek připravuje ve škole výstavu. Prodejní ale nebude. „Děti svoje výrobky strašně milují. Nemá smysl dělat nějaké prodejní akce. Když se jim výrobek povede a k prodeji by byl, ony ho v žádném případě nedají. Daly si s ním velkou práci. Například holky vyráběly víly tři měsíce,“ vypráví Libuše Brčáková.

K vedení keramického kroužku se dostala oklikou. „Učitelka Jana Vašíčková mě vyzvala, abych dělala divadlo. V Borovanech, kde bydlím, totiž nacvičujeme s dětmi divadelní představení,“ vysvětluje.

Keramika ale jednoznačně zvítězila. A to díky menší náročnosti. „Po zkušenostech, co je s přípravou divadla práce v Borovanech, jsem řekla: V žádném případě,“ vypráví matka dvou páťáků Libuše Brčáková. „Když byly našim dětem tři roky, jezdila jsem s nimi na keramiku do Písku. Protože byly malé, byla možnost si připlatit a rodiče s nimi mohli na výuce být. S keramikou jsme začali, protože Víťa je disgrafik,“ popisuje, jak se seznámila s keramickou prací.

Při kroužku v bernartické škole Libuši Brčákové pomáhá její matka, která dojíždí ze Zlivi na Českobudějovicku, a také Jana Stejskalová z Borovan. „Původně jsem začínala s Martinou Buriánkovou. Většina dětí na kroužku je z prvního stupně, nemají sílu rozválet hlínu, při tom počtu dětí jsem to nemohla zvládnout sama, proto jsem potřebovala pomoci. Martina začala podnikat, měla spoustu práce, takže skončila. Začala jezdit moje máma, protože nikdo jiný nebyl,“ vypráví.

Na keramický kroužek chodí třicet dětí. Je každý pátek od půl dvanácté do půl třetí. Na kroužek přispívá obec Bernartice čtyřmi stovkami za každé dítě. Malí keramici připravují pro obec dárek. „Poprosili nás, abychom jim vyrobili jihočeský rybník, který si na radnici vystaví,“ říká Libuše, která pracuje jako zdravotní sestřička v Českých Budějovicích.

Na kroužku chystají i dárek pro učitele – cyklus jaro, léto, podzim, zima. „Předáme jim ho ke Dni učitelům,“ prozrazuje Libuše Brčáková, která vždy na každou páteční keramiku připraví určité téma. „Ale je úplně jedno, jestli se ho budou držet nebo ne. Například jsem zadala téma Velikonoce, ale dělalo ho jen několik dětí,“ dodává.

Jak říká, keramice se dá naučit. „Člověk nemusí být šikovný, protože já šikovná nejsem,“ směje se. U Brčáků doma je plno výrobků jak od ní samotné, tak od jejích dětí Lindy a Vítka. Libuše je hrdá na svoji Julču – několik desítek centimetrů velkou vílu, která zrovna vystoupila z vody a má urousané šaty. „Všichni dávají jména jako Afrodita, já jsem dala české jméno. Kdybych ji pojmenovala Julie, je to moc honosné, je to prostě Julča,“ říká s úsměvem. Julču by prý nikdy neprodala.