Procházku po historických zajímavostech v ulicích a na náměstích města Písku jsme minulý týden ukončili na rohu Komenského a Žižkovy ulice v místech, kde býval rybník Vrtačky a kde později po jeho zavezení byl vybudován hostinec Na Růžku. I ten už je historií a v této části ulice jsou novější upravené domy.

Celkový dojem z lokality proti rekonstruované budově hlavní pošty však kazí nevzhledné prostranství s neupravenou zdí sousedního domu. Ještě zhruba před rokem tu býval ošklivý plot, za kterým rostly lebeda a kopřivy. Potom se městu přece jen podařila dohoda s majitelem pozemku – Českou poštou, prostranství bylo upraveno a je zde nyní provizorní parkoviště. Věřme, že tuto nevzhlednou proluku, naštěstí jednu z posledních v centru Písku, se v brzké době podaří zaplnit něčím užitečným a hlavně vhodným do této lokality.

Když půjdeme Komenského ulicí po levém chodníku směrem ke křižovatce s Budějovickou ulicí, dojdeme k průchodu domem č. p. 85. Písečtí průchodu říkají Myší díra a krátí si tudy cestu do Harantovy ulice a dále na sídliště neoficiálně pojmenované dr. Milady Horákové.

V domě s průchodem je sídlo městské policie a do novodobé historie města se zapsal mimo jiné tím, že zde v závěru roku 1989 mělo svou první základnu Občanské forum.

Ve vedlejší budově se zajímavým průčelím bylo sídlo gymnázia. „Původně zde ale bývala chalupa Chvojkovská se zahradou. Po roce 1784 tu postavili dům, v němž jeho majitelé Janešovi prý vyráběli lahodný alkoholický nápoj z jalovce, kterého bývalo v píseckých lesích dost,“ připomněl ředitel Prácheňského muzea v Písku Jiří Prášek.

Počátkem šedesátých let devatenáctého století město dům Janešových vykoupilo, zbořilo a začalo zde budovat gymnázium. Stavba trvala neuvěřitelných dvanáct let, od roku 1865 až do roku 1877. Prý proto, že páni radní měli o gymnázium pramalý zájem.

I přesto se podařilo budovu gymnázia dokončit. Připomeňme stručně, že gymnázium bylo přestěhováno v roce 1778 z Klatov do Písku, sídla krajského hejtmana, který také ze zákona byl jeho ředitelem. Prvním sídlem gymnázia byl dům na Malém náměstí.

„Město k těm účelům koupilo od mistra řeznického Karla Brychty dům č.p. 76 právě na Malém náměstí. Budova pocházela ze 16. století, byla značně zchátralá a tak se škola musela vystěhovat prozatím do domu č. p. 1 na Velkém náměstí. Teprve v roce 1878 dostala novou budovu v Komenského ulici,“ uvádí ve svých poznámkách z historie Písku František Kofroň.

V Komenského ulici bylo gymnázium do roku 1954. Tehdy bylo nařízením Okresního národního výbrou v Písku přestěhováno na objektu na rohu Komenského a Budějovické ulici, kde sídlí dodnes. Do původní gymnaziální budovy se nastěhovala učňovská a zvláštní škola. Dnes je zde sídlo Střední odborné školy a středního odborného učiliště.

Až do padesátých let minulého století se studenti a učitelé mohly zúčastňovat církevních obřadů přímo ve škole. V budově gymnázia bývala poměrně prostorná kaple. V roce 1950 byla zrušena a na jejím místě byla zřízena tělocvična. Oltář a sochy svatých byly přestěhovány do kostela sv. Václava a varhany do kostela Povýšení sv. Kříže.

Budova dnešního gymnázia byla původně sídlem reálky, která několik desítek let nesla jméno Adolfa Heyduka, který zde také vyučoval kreslení. Vyšší reálné gymnázium bylo v Písku založeno v roce 1860 a původně bylo v nové školní budově na Alšově náměstí, později zde byla Základní škola J. Á. Komenského.

V září roku 1885 se studenti reálky začali učit v nové budově na rohu Komenského ulice. Vyučovalo se tady nepřetržitě až do válečního roku 1940. O rok později sloužila budova pro gymnázium a chlapeckou měšťanskou školu. Od roku 1942 se reálka sloučila s klasickým gymnáziem.

Po válce se reálka opět osamostatnila, ale ne nadlouho. Psaly se už poslední stránky její historie. Ještě v září 1945 zde bylo zahájeno vyučování, ale bez prvního ročníku, a škola nesla název Heyudukovo reálné gymnázium. Šlo o technický typ školy bez výuky latiny. Před zahájením školního roku 1949 – 1950 došlo ke sloučení obou gymnázií, ovšem už pod názvem jedenáctiletá střední škola, později dvanáctiletá střední škola a ještě později střední všeobecně vzdělávací škola.

Mezi stovkami absolventů obou gymnázií bylo mnoho těch, kteří se proslavili jako vědci, lékaři, spisovatelé, básníci, vynálezci, pedagogové atd. Vyjmenovat jich pár by bylo nespravedlivé k těm ostatním. Tak raději nejmenuji nikoho, většina je stejně dostatečně veřejnosti známá.

Za připomínku stojí ještě jeden dům na této straně Komenského ulice. V budově vedle gymnázia se roce 1892 narodil hudební skladatel, dirigent a pedagog Otakar Jeremiáš.