„Je to zábava, vášeň, koníček, vzrušení, odlišení se od vrstevníků a především životní styl,“ říká třiadvacetiletý student ČVUT Jiří Truc. „Když vozidlo, které mnoho let stálo kdesi v kopřivách, uvedete do chodu, je to krásný a neopakovatelný zážitek,“ dodává Jiří Truc, kterého láska k autům provází už od dětství.

„Jako jedny z prvních slov, která jsem vyslovoval, byly prý názvy aut. Jako byl Trabant, kterého jsem přezdíval 'drán drán' a Lada Žiguli byla 'lada goguli'. Dále mě ovlivnily staré německé časopisy z 80. let a legendární seriál Profesionálové. Asi v patnácti letech jsem se beznadějně zamiloval do Fordu Capri. O dva roky později jsem si svůj sen splnil. Poznal jsem kamaráda, který vlastnil Ford Granada, a už jsem se v tom vezl. Posléze jsem do veteránů zbláznil i bratra,“ vypráví Jiří Truc, který pochází z Bechyně a střídavě žije v Křenovicích a na koleji v Praze.

Jiří Truc vlastní několik aut, youngtimer Ford Capri, Ford Taunus a Ford Granada. „Společně s bratrem mám další dva vozy Ford Capri a kromě toho rozjednané BMW E3 z roku 1972,“ představuje sbírku svých „kár“. „Koníček je to náročný asi jako každý jiný, dělá-li se celým srdcem,“ komentuje, kolik do své vášně musí investovat peněz. „Nejtěžší bývá prvotní investice, která často spoustu lidí odradí, chtějí-li si koupit zachovalý automobil či motocykl. V případě horšího stavu vozidla zaplatíte sice na začátku méně, ale ve výsledku je to stejné a nezřídka i nákladnější než pořízení vozidla sice dražšího, ale zachovalejšího. Další důležitou podmínkou je garáž. Velkou výhodou historického vozidla je, že pomalu, ale jistě nabývá na ceně. Pokud se o veterána dobře staráte, tak vám přináší radost a navíc netratíte,“ říká Jiří Truc, který svoji vášeň v historických vozidlech „povýšil“ v září v roce 2009, kdy se svými kamarády založil Klub historických vozidel Křenovice.

„Důvodem byl náš velký zájem o historická vozidla. Chtěli jsme o činnosti klubu rozhodovat sami a některé věci dělat prostě jinak než ostatní kluby. Dalším důležitým aspektem byla potřeba testování historických vozidel, neboť většina členů je současně i vlastníkem historického vozidla. S tím byly spojeny časté komplikace při obnovování testací, ať už organizačního či finančního rázu. Převážná část zakládajících členů sice z Křenovic nepochází, ale většinou se tu o víkendech setkáváme,“ vypráví Jiří Truc.

Dnes má křenovický klub třináct členů. „Dokonce jsou mezi námi i tři děvčata,“ chlubí se. Počet členů zatím nechtějí v Křenovicích navyšovat. „
Jsme parta mladých lidí s věkovým průměrem okolo čtyřiadvaceti let. Prozatím bychom počet členů nechtěli navyšovat. To ale nic nemění na tom, že se rádi seznamujeme s novými lidmi a jezdíme na srazy spřátelených klubů po celé republice i do zahraničí,“ vysvětluje Jiří, který tak rád cestuje. „Samozřejmě, že s veterány, jak jinak,“ dodává s úsměvem.

Výlet s veterány si užije v červenci, od 15. – 17. července, kdy klub pořádá 2. křenovickou jízdu. Loni se podle ohlasů líbila a Jiří Truc věří, že vyjde i ta letošní. Na tu minulou má jen ty nejlepší vzpomínky. „Po cestě jsme měli pro účastníky připraveny záludné otázky a úkoly. Trasa vedla na zámek Orlík, kde byl oběd, možná prohlídka zámku a fotografování. Zpět do Křenovic jsme vytvořili dvě kolony s tím, že ta první jela 'domů' přímo a druhá přes Klučenice, kde byla krátká zastávka na osvěžení tamní výbornou zmrzlinou a poté na vyhlídku Onen svět. To nejdůležitější – počasí nám vyšlo na jedničku. Na letošek jsme posilněni novou krví a zatím vymýšlíme trasu a úkoly. Budeme se snažit zlepšit organizaci a ponaučit se z minulých chyb. Myslím si, že jsme se jako nový klub dobře představili veřejnosti a zkušení staří veteránisté nás začali brát jako sobě rovné,“ věří třiadvacetiletý Jiří Truc.

Pochvaluje si, že na Písecku zájem o historická vozidla pomalu stoupá. „Hodně lidí si kupuje stará auta či motorky z nostalgie. Zavzpomínají si na svá mladá léta. Pro nás mladé je to spíše o odlišení se, zachování dědictví a možnosti úniku od nových vozidel, která nás nemají čím oslovit, prostě už nemají žádnou 'duši'. Veteráni oproti tomu nabízejí obrovské kouzlo. Když někde projíždíte, většina lidí bez rozdílu věku a pohlaví se za vámi otočí. Když někde zastavíte, téměř vždy někdo přijde a obdivuje jej nebo vzpomíná, jak s tím či oním typem také jezdil. Kolikrát ukápne i ta slzička. Veteráni jsou 'nemocí' velice nakažlivou, samozřejmě v tom dobrém slova smyslu,“ uzavírá.