Po pravé straně Palackého sadů jsme minulou sobotu prošli od hlavní pošty kolem pomníku Adolfa Heyduka, sochy Neptuna, pomníku Františka Palackého, empírového pavilonu s tajemným nápisem i kolem hromady kamenů, kde ještě před několika desítkami let býval vodopád a mlýn.

Právě u dřevěného mlýna se ještě zastavíme. Včera se ozvala Jaroslava Vašková z Myslína v severní části Písecka. Autorem mlýna byl její dědeček, řezbář Jan Lebeda z Ostrovců. Podle jejího vyprávění měl dědeček pět synů a stejný počet dcer. Protože nebyl bohatý, dal každému věnem vyřezávané velké a malé parohy a sošku Krista.

„Když jsem byla malá holka a přijeli jsme s rodinou do Písku, tatínek nás vždycky dovedl do parku, aby nám ukázal mlýn vyřezávaný dědečkem. Já už ho pravnukům neukážu, protože v parku není. Však už by také byl pořádně starý,“ zavzpomínala Jaroslava Vašková.

Při putování Palackého sady jsme se dostali až téměř k řece Otavě a Kamennému mostu. Ale tam ještě nezamíříme. Kolem památníku letcům Písecka, kteří bojovali ve druhé světové válce, se vracíme zpátky k budově hlavní pošty.

Právě tato centrální cesta parkem byla proslulá korzováním Písečáků. V neděli odpoledne jim vyhrávala vojenská hudba 11. pěšího pluku. A byly to nejen pochody, ale také polky a směsi tehdy populárních písniček.

Kdybychom se mohli vrátit do konce devatenáctého a první poloviny dvacátého století, pak bychom tady určitě potkali hudebního skladatele Leoše Janáčka a jeho celoživotní lásku Kamilu Stösslovou, Augusta Sedláčka nebo třeba Adolfa Heyduka v družném rozhovoru s Janem Nerudou.

Není bez zajímavosti, že v Palackého sadech režisér Václav Krška točil některé scény k filmům Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou. Tehdy se tudy procházeli Jeník Ratkin, Anička „posedlá“ nebo Slávka Hlubinová.

Při povídání o korzu jsme se dostali až k proslulé restauraci U Reinerů, nebo jak se dříve říkalo U Jasana. Strom sem město vysadilo v polovině devatenáctého století. Restaurace byla poprvé otevřena v roce 1844 a hned od samého začátku se stala významným kulturně společenským centrem města. Až do konce století v domě bydlel básník Adolf Heyduk s manželkou Emilií, rozenou Reinerovou.

Mezi návštěvníky patřili Mikoláš Aleš, Heydukův přítel Jan Neruda, malíř Vincenc Beneš, spisovatel Julius Zeyer a další kumštýři. Restaurace byla vedle Měšťanské besedy střediskem píseckých vlastenců. Sedávali zde starosta Tomáš Šobr a učitelé a profesoři píseckých škol.

V druhé polovině dvacátého století se zde scházela parta známých píseckých postaviček kolem Slávy Vlasatého. Významné osobnosti zamířily k Reinerům i v době nedávné. Připomeňme alespoň české prezidenty Václava Havla a Václava Klause.

Lidé, kteří míří do restaurace U Reinerů nebo jen procházejí Palackého sady, se většinou zastaví také u meteorologického sloupu. Ten v roce 1923 postavili písečtí turisté a v minulém roce jej turisté také opravili a obnovili.

Kousek nad meteorologickým sloupem je hudební pavilon, který vybudoval architekt Hlaváček v roce 1923. Původně byl bez střechy a v podstatě sloužil jen jako pódium pro koncerty. Později byl zastřešen a tvar střechy mu také dal jméno. Před několika lety bylo ve spodní části vybudováno zázemí pro účinkující. V mušli se konají různé kulturní pořady, včetně akcí pro děti. Pavilon spravuje Centrum kultury Písek.