„Když jsem měl štěstí, tácek s klobásou se nepřevrátil a nespadl na dno odpadkového koše, kde byla největší špína. Občas byla ještě teplá, to jsem měl nejradši,“ popisuje jeden ze způsobů obstarávání potravy Vlastimil Mareš. Jak sám přiznává, vybírání odpadkových košů se mu samotnému i zpočátku života na ulici ošklivilo. Nakonec mu ale nic jiného nezbylo.

Dnes dvaatřicetiletý Vlastimil Mareš, který provozuje kopírovací centrum v Soukenické ulici v Písku, má události staré deset let stále v živé paměti. Začátkem roku je sepsal a vytiskl na domácí tiskárně vlastním nákladem.

Na konci roku 1999 se shodou nešťastných okolností ocitl bez peněz a střechy nad hlavou a musel se půl roku protloukat životem na ulici. Z té ho nakonec dostaly kombinace jeho odhodlání a pomoci, které se mu dostalo v Naději.

„Naučil jsem se vážit si druhých lidí. Do té doby jsem mnohými doslova opovrhoval. Když ale klesnete do toho nejhlubšího bahna, poznáte, že všichni jsou stále lidské bytosti,“ říká Vlastimil Mareš.

Na ulici mohli minulý týden podobně jako Vlastimil Mareš skončit další lidé, kteří bydleli v ubytovně U Bazénu. Provozovatel ji minulý týden uzavřel. „Už mě tři navštívili, ale nepořídili. Bydleli tady před časem a museli ubytovnu opustit. Neplatili nájem,“ řekl jeden z provozovatelů další ubytovny v Písku, který si nepřál zveřejnit jméno.

V Písku je zatím kolem desítky bezdomovců. „Většinou se pohybují kolem marketů. Lidé nám občas zavolají, že je obtěžují nebo pijí na veřejnosti, což městská vyhláška zakazuje,“ zhodnotil situaci velitel Městské policie v Písku Jan Liška.