„Je to neúnosné,“ říká ředitel píseckého dětského domova a praktické a speciální školy Ladislav Klíma. Učitelé a pedagogičtí asistenti každý den musejí absolvovat s těžce se pohybujícími dětmi nebo s žáky na vozíku náročný přesun po schodech do učeben. Takto postižených dětí navštěvuje školu téměř deset.

„Jeden člověk chytne vozík za rukojeť a druhý za úchopy na nohy a nesou ho do vyšších pater. Nebo vezmou dítě na záda,“ popisuje ředitel každodenní praxi. „Čím je dítě těžší, tím je to horší,“ dodává Ladislav Klíma.

V budově školy mají čtvrtým rokem schodolez, ten, jak říká ředitel, má ale nejlepší za sebou. Vynechává a je pomalý, proto ho může využívat – s ohledem na délku přestávek – prakticky jen jedno dítě.

Podle učitelky Evy Pipkové z rehabilitační třídy by výtah určitě pomohl.

„Ve třídě mám nyní chodící děti. Osobně ale vím o třech dětech z ostatních tříd, které musejí být přenášeny v náručí. Ve třídě mám desetiletého chlapce, který se špatně pohybuje. Když s ním jdeme z přízemí do učebny zeměpisu, tedy o dvě patra výš, cesta nám trvá deset minut. Takže ukrajujeme část z hodiny,“ říká Eva Pipková.

Škola se už pátým rokem snaží získat peníze na nákup výtahu.

„Žádali jsme o dotaci z Regionálního operačního programu, nejdříve v druhé výzvě, ale neuspěli jsme. Neměli jsme dostatečně zpracovaný projekt, to přiznávám. Pak byla třetí a čtvrtá vlna najednou, vybrali nás, ale těsně před podpisem smlouvy tehdejší hejtmanka Plzeňského kraje Milada Emmerová žádosti stopla. V opravném řízení jsme pak už vybráni nebyli,“ popisuje ředitel Ladislav Klíma.

To, že v budově školy nemají výtah, je limitující. „V době zápisů se na nás obrátilo několik rodičů, zda ho máme, protože mají zájem k nám přihlásit děti. V současné situaci děti nemůžu vzít do školy, sám nevím, jestli výtah v letošním roce bude nebo ne,“ říká ředitel Ladislav Klíma.

Projekt, který škola zpracovala pro Evropskou unii, počítal nejen s vybudováním výtahu, ale i s počítačovou učebnou, sociálním zařízením pro vozíčkáře nebo úpravou půdních prostor. To by stálo 4,5 milionu korun.

„Kdybychom projekt upravili, dokázali bychom se spokojit s polovičním rozpočtem. Nejsem stavař, ale za dva miliony korun by se výtah postavit dal,“ odhaduje ředitel.

Jak dodává, žádat o peníze budou i letos. „Bojovat musíme,“ říká. Škola plánuje, že osloví sponzory, aby přispěli. „Nevím, jestli nějaké peníze seženeme, když se stále mluví o krizi. O peníze budeme usilovat i u zřizovatele, kterým je krajský úřad,“ dodává ředitel Ladislav Klíma.

Jak říká učitelka Eva Pipková, práce s imobilními dětmi by měla být více podpořena technikou. „Když se jich sejde ve třídě více, a to se nám také stalo, je to nesmírně náročné,“ říká Eva Pipková. „Všichni asistenti včetně jednoho muže, kterého tady máme, si stěžují, že je bolí záda,“ dodává učitelka rehabilitační třídy.

Výtah by zaměstnancům školy výrazně usnadnil práci. Někteří z nich musí s dětmi v náručí nebo s těmi, které sedí ve vozíku, překonat i dvaasedmdesát schodů, aby žáka přenesli z přízemí do třetího patra. Tam se například nachází počítačová učebna.

Jednodušší řešení než vybudování výtah by bylo přestěhovat některé třídy dolů, to ale není možné.