V pondělí 21. února si připomeneme Mezinárodní den mateřského jazyka. Svátek vyhlásilo v roce 1999 UNESCO na oslavu zhruba šesti tisíc jazyků, jimiž se ve světě mluví.

Proč hovoříme o „mateřském jazyku“?
Kamila: Protože ho používáme v zemi, kde jsme se narodili, učí nás ho mamka, proto je mateřský.
Filip: Učíme se ho odmalička.

Co je to na češtině nejtěžší?
Aneta: Myslím si, že největší problémy jsou s I a Y nebo s mně a mě.
Tereza: Nebo různé výjimky.
Kamila: Jako jedna z věcí, která mi dělá problémy, jsou dvě a jedno N.
Honza: Nebo skloňování slov.
Vanda: Myslím se, že čeština je těžší než angličtina. Když píšeme nějaká cizí slova, tak se píše třeba po R měkké I. Na to nejsme zvyklí.
Samuel: Řekl bych, že nejtěžší je Y a I.

Co to znamená, když se řekne: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem?
Samuel: Když umím mluvit více jazyky, dorozumím se ve více zemích.

Které cizí jazyky bychom měli umět?
Kamila: Angličtinu.
Samuel: Němčinu.
Filip: Španělštinu.

Jaké cizí jazyky ovládáte?
Aneta: Umím trošku německy. Německy mluvím, když jezdíme s rodinou do Rakouska. Učím se i angličtinu, ale tu jsem zatím moc nevyužila.
Tereza: Učím se ájinu, ale ještě jsem ji pořádně nepoužila.
Kamila: Trochu umím anglicky a trochu rusky a ukrajinsky, protože když jezdíme za tetou na Ukrajinu, tak to používám.
Honza: Učím se angličtinu. Použil jsem ji na dovolené třeba v Anglii.
Vanda: Také se učím angličtinu. Když jsem byla o něco menší, tak jsme byli v Anglii, tam jsem se trochu dorozuměla.
Filip: Angličtinu jsem trochu použil v Chorvatsku, když jsme byli na dovolené. Zmrzlinu mi dali, tak jsem to asi řekl správně.
Samuel: Umím trochu maďarsky, slovensky, anglicky a německy. Ale kromě slovenštiny jsem nic nepoužil. Můj taťka je Slovák, proto slovensky umím.

Co to znamená držet jazyk za zuby?
Aneta: Mlčet. Když mi někdo řekne nějaké tajemství, snažit se ho nikomu neříct.
Filip: Když se někdo mezi sebou baví, abychom neskákali do řeči.

A mluviti stříbro, mlčeti zlato?
Aneta: Když nic neřekneme, je to mnohem lepší, než kdybychom řekli něco špatného.
Kamila: Když nic neřekneme, tak nic nezkazíme.

Jaké znáte jazykolamy a k čemu slouží?
Samuel: Jazykolamy jsou od toho, aby se člověk naučil výslovnost. Znám například: tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech.
Kamila: Nebo strč prst skrz krk.
Filip: Nepřepepři, Petře, toho vepře.

Jaké zkratky a smajlíky používáte v smskách?
Aneta: Já zkratky moc nepoužívám, smajlíky ale jo.
Tereza: Někdy, když je dlouhé slovo, tak ho zkrátím. Třeba výtvarka na vv.
Kamila: Já se snažím zkratky nepoužívat. Myslím si, že je lepší psát slova normálně. Nejradši používám usměvavého smajlíka, ale záleží na náladě.
Honza: Ani zkratky, ani smajlíky moc nepoužívám.
Vanda: Ve zprávách nebo v mejlech smajlíky používám, ale zkratky ne, protože se někdy nemůžu vzpomenout, co to znamená.
Samuel: Já často píšu zkratku cs, tedy čau.

Používáte slovo, které vaši rodiče neznají?
Kamila: Mně se to stalo u babičky. Nerozuměla bráchovi, když řekl, že chce jít na komp. Nevěděla, co chce.
Aneta: Myslím, že se to rodičům někdy stalo s bráchou, protože je starší. Se mnou už jsou zkušenější.
Vanda: Já třeba řeknu anglické slovo, ale mamka mi nerozumí. Třeba řeknu yes, tedy ano, ona si myslí: Jez oběd!

Proč si myslíte, že lidé mluví sprostě?
Filip: Někteří si tím uleví.
Kamila: Když je nic jiného nenapadne, tak hned vychrlí sprostá slova.
Honza: Třeba si chtějí vylít hněv.
Samuel: Vyjadřují tím svůj nesouhlas.
Kamila: Když to říká dítě, tak se předvádí, že sprosté slovo umí říct.

Proč se říká líná huba, holé neštěstí?
Honza: Když si o něco neumíme říct, tak to nedostaneme.