Miroslav Pokorný už deset let vede Divadlo Pod čarou. Pořád ho to baví. „Jinak bych to nemohl dělat.Musím říct, že mě to zároveň ničí,“ směje se ředitel scény.

„Ale moje dvě děti jsou v divadle pečené vařené, manželka je taky od kumštu, takže chápe, že divadlo je dost časově náročné. Proto říkám, že rodina si už zvykla,“ poznamenává Pokorný. Popudem k založení Divadla Pod čarou byla nespokojenost píseckých šermířů, divadelníků a muzikantů s tím, že nemají prostory, kde by mohli zkoušet.

„Všichni jsme řešili stejný problém. Zkoušeli jsme v různých sklepech, měli jsme problémy s hlukem, který vadil okolním nájemníkům. Napadlo nás založit občanské sdružení, stmelit všechny zájmy pod jednu hlavičku a zkusit získat prostor, kde bychom se mohli na zkouškách střídat,“ říká Miroslav Pokorný.

„V roce 2000 jsme tedy založili občanské sdružení Pod čarou. Na konci roku 2000 se uskutečnilo výběrové řízení na prostor, v němž sídlíme. Zkusili jsme to a dostali jsme zadní část domu,“ vzpomíná Pokorný na jedenáct let staré události.

Přes všechny problémy začal Pokorný se svými kamarády v roce 2001 provozovat Divadlo Pod čarou. „Zkoušení postupně přerostlo v pravidelný kulturní program,“ doplňuje Pokorný.

Když se občanské sdružení ucházelo o nájem v domě v Tyršově ulici, nevěděl ještě současný ředitel divadla, že bude ředitelem. „To nevěděl nikdo. Já jsem divadlo dával lidově řečeno dohromady, protože jsem měl zkušenosti jak s pořádáním tří festivalů v Písku, tak i s prací pro agenturu, pracoval jsem také v kulturním časopise Jih. Koordinoval jsem to, ale spíše bych řekl, že to tak nějak samo vyplynulo,“ tvrdí Miroslav Pokorný.

Pět let zastával funkci čistě proto, že ho to bavilo. „Neměl jsem to jako zaměstnání, různě jsem si přivydělával, třeba jsem jezdil taxíkem. Postupně se ze mě stal zaměstnanec divadla, protože jinak by se to už nedalo zvládat,“ vzpomíná Pokorný.

Ačkoliv měl mnoho zkušeností s pořádáním kulturních akcí, některé věci ho překvapily. „Kdyby se člověk mohl věnovat jen té tvůrčí práci, bylo by to celkem v pohodě. Ale nejhorší jsou takové ty provozní náklady. Když člověk dělá jednorázovou akci, nějaký festival, dokáže si to lépe představit než fungování scény po celý rok,“ přiznává Pokorný. Proto také říká, že největším problémem jsou peníze.

„Je to neustálý boj o přežití. Musíme shánět sponzory a různé granty. Kultura si na sebe není schopná v žádném případě vydělat. Bohužel si myslím, že kultura je ve stínu sportu, sponzoři raději dávají peníze ta. Možná je to proto, že sport se dá lépe využít k reklamě,“ lituje Pokorný.

Za deset let dokázal do Písku přitáhnout veličiny světové hudby jako je kapela Waltari, kytarista Johnny Winter, z českých kapel se Podčára může chlubit Blue Effectem s Radimem Hladíkem nebo kapelou Tata Bojs. V divadle se konají i jiné akce, jako jsou plesy nebo besedy.