Ulicí, která vede z Velkého náměstí k národní kulturní památce Kamennému mostu, projde naprostá většina návštěvníků města. Je tedy dobře, že vzhledem k velkému množství chodců je součástí pěší zóny a pohyb motorových vozidel je upraven zvláštním režimem a je tedy velmi omezený.

Původně Písečané tuto ulici nazývali K Pražské bráně a teprve od 21. října 1785 se jmenovala Mostecká. Tento název vydržel až do 3. února 1900, kdy byla přejmenována na Karlovu na počest českého krále a římského císaře, jednoho z nejvýznamnějších středověkých panovníků Evropy, Karla IV. Za dobu své vlády údajně navštívil město Písek asi desetkrát.

Tím ale proměny pojmenování této ulice neskončily. „3. května 1916 pojmenovala písecká městská rada ulici za Kamenným mostem Pražskou na ulici Arcivévody Karla. Tento název se mezi domácími ale příliš neujal a v samostatné Československé republice byl zrušen.

Stalo se tak 20. února 1919, a aby nedocházelo k omylům, byla tentýž den i původní Karlova ulice změněna na ulici Karla IV. Později se tento název přestal užívat a na plánu města z roku 1938 je opět již jen Karlova ulice,“ připomněl historii pojmenování ředitel Prácheňského muzea v Písku Jiří Prášek.

Ve spodní části Karlovy ulice u Kamenného mostu stála jedna ze tří městských bran. Podle polohy se jí říkalo Pražská nebo Dolní. Byla prý nejdůkladněji opevněná.

Vstup do Písku

Těžká dubová vrata byla ještě opatřena železným hřebenem. Mezi bránou a věží býval padací most a vysoká silná zeď, ve které byla branka do Rybářské ulice. Nad přízemím měla ještě dvě patra a se sedmnácti metry byla také nejvyšší branou do Písku. Její portál zdobily plastiky kamenných lvů.

Z vnější strany byl na bráně nápis Kreisstadt Pisek Kreis Prachin. Na vnitřní straně bylo zase klepadlo. Mohli ho použít ti, kteří chtěli z města vyjít po uzavření brány.

Kromě Pražské brány mělo město další dvě brány s padacími mosty. Byly součástí městských hradeb, které celkově měřily kolem 1400 metrů. Putimská brána byla zbořena nejdříve – již v roce 1836, vzhledem ke špatnému stavebnímu stavu hrozila zřícením. V roce 1861 padla Budějovická brána, která tak uvolnila místo komunikaci.

Pražská brána v Karlově ulici odolávala nejdéle. I přes protesty píseckých obyvatel byla na naléhání krajského hejtmana zbořena na přelomu let 1850 až 1851.

Ještě jednou však byla obnovena, i když jen jako napodobenina. Stalo se tak začátkem září roku 1905, kdy do Písku přijel na návštěvu císař František Josef I.

Ve dvacátých letech minulého století byly zbourány také domy v dolní části Karlovy ulice. Mimo jiné také dům u paty Kamenného mostu, kde je dnes volné prostranství. Bývala tu Zazvonilova vinárna a krám koňského řezníka Františka Lechnýře.

Historie budov

Zajímavý byl také dům čp. 4, v jehož zahradě byl od roku 1863 ateliér prvního píseckého fotografa s licencí Karla Brunnera. Stavení bylo zbořeno kolem roku 1905.


Dodnes však stojí dům čp. 3, kterému se podle výrazného domovního znamení říká dům U Slona nebo také U Elefanta.

„Toto poměrně neobvyklé znamení bývalo též na dnes již zbořeném staroměstském domě v Praze, a tak nejbližší dům U Elefanta najdeme až v durynském Erfurtu,“ uvádějí Jan Adámek, Jiří Fröhlich a Jiří Čížek v knize Historický průvodce, stručné dějiny města.

V domě bývala módní síň Matěje Pavlíka a hostinec, ve kterém se stravoval po příchodu do Písku také básník Adolf Heyduk.
Dům U Slona s prostou empírovou fasádou byl postaven v roce 1824 na místě stavení, které původně patřilo strážci Pražské brány.

V prostoru, kde se dnes vchází do Palackého sadů, stával dům, kterému se říkalo Poustkovský. Bránil však provozu z Kamenného mostu na dnešní Fügnerovo náměstí. Proto ho město vykoupilo a v roce 1904 nechalo zbourat.

Komunikace se sice rozšířila, ale nákladní auta jezdila Karlovkou na Velké náměstí dál. Jejich průjezd se podařilo zakázat až v roce 1927. Podle historika Jiřího Práška bylo o rok dříve v Písku registrováno třináct nákladních a 28 osobních automobilů a patnáct motocyklů. S dnešním provozem se to nedá srovnat, ale naši předkové se už před téměř sto lety snažili chránit historické centrum před dopravním ruchem.

Kousek nad domem U Slona stával hostinec U Jelena. Jeho součástí byl sál, kde se v první polovině devatenáctého století konala většina plesů. Hostinec už dávno nestojí. Na jeho místě je dnes jedna z dominant Karlovy ulice – novorenesanční budova, kterou v letech 1886 až 1888 nechala postavit písecká městská spořitelna. Objekt dnes patří městu, které ho pronajímá jedné z bank a dalším organizacím.

Nedlouho po dokončení budovy se sem stěhovali nejen zaměstnanci písecké spořitelny, ale také městská veřejná knihovna, která zde sídlila téměř dva roky a která se potom stěhovala ještě několikrát.

Nad budovou bývalé městské spořitelny chodili Písečtí do hostince U Petrů. V domě čp. 110 bývala jedna z nejznámějších lékáren v Písku a okolí, patřila magistru farmacie Bergauerovi.

V Karlově ulici byla také litografie Josefa Borovičky, která se později přestěhovala do nové budovy v Heydukově ulici. Protože majitel měl zároveň také pohřební ústav, tiskly se zde kamenotiskem příležitostné plakáty a na malém příklopovém stroji drobné tisky.

Kasárna a škola

Druhou dominantou Karlovy ulice je objekt dnešní obchodní školy a části Prácheňského muzea, původně vystavěný jako kasárna. Objekt má číslo popisné 111.

Kasárna byla postavena v letech 1753 až 1767 Františkem I. Préem a Antoniem Palliardim a byla nejrozsáhlejší budovou ve městě. Pro část použili stavitelé severního křídla bývalého paláce.

Křídlo postavené do Karlovy ulice je mladší, vzniklo v letech 1848 až 1850, mělo podloubí, které později bylo zazděno. Vojáci zde sídlili až do počátku dvacátého století.