Elánu a dobré nálady má na rozdávání. A to Herta Pletichová z Písku oslaví za rok v listopadu sté narozeniny.

„To už mi bude sto? Nepovídejte,“ říká s úsměvem seniorka Herta Pletichová. V sobotu dopoledne přišla do klubovny Prácheňského muzea v Písku. Město zde připravilo pro své obyvatele nad devadesát let tradiční setkání nejstarších občanů.

„Pořádáme ho od roku 1993. Občanů starších devadesáti let žije v Písku 132, v loňském roce to bylo 110,“ počítala Magdalena Bardová z odboru kultury a cestovního ruchu městského úřadu.

Na setkání, na které dorazilo třicet osm seniorů - nejvíce za osmnáctileté konání - se povídalo, ale i vzpomínalo. „V Písku žiji od roku 1946. Můj manžel, zemědělský inženýr, tady pracoval na úřadě. Kvůli jeho práci jsme se celá rodina do Písku přistěhovali. Já pocházím z Opavy, on z Vídně, byl český Vídeňák, ale vysokou školu studoval v Praze,“ vysvětluje Herta Pletichová, jak se ocitla v Písku.

„Písek je hezké město,“ hodnotí osmadevadesátiletá seniorka. Ráda vzpomíná na dobu, kdy chodili na plovárnu. „Byli jsme tam stálými abonenty. Měli jsme kabinku číslo deset. Naše tři děti jsme vedli k plavání. Všechny jsou sportovci, ale ne profesionální, ale sportují v každém ročním období,“ vypráví Herta Pletichová, o kterou se stará její mladší dcera.

„Máme tři děti, všechny vystudovaly vysokou školu. Syn žije v Jablonci nad Nisou a druhá dcera v Plzni,“ doplňuje. Její manžel už zemřel. „Pochovala jsem ho v roce 1984. Přežila jsem ho a to byl o rok a půl mladší než já. Narodil se v roce 1913 a já v roce 1911,“ říká Herta Pletichová.

Jak dvakrát zopakovala, stále se snaží mít dobrou náladu. A na závěr povídání zavtipkovala i na adresu svým vnoučat. „Vnoučata se k ničemu nemají,“ odpovídá s úsměvem na otázku, kolik má pravnoučat