Na jihu Čech, kde většinu lidí živila práce v zemědělství, byla ve druhé polovině 19. století jediná škola, která po odborné stránce připravovala hospodáře. Byla to Zemědělská škola v Táboře .

 Snahy o založení další školy stejného nebo podobného zaměření vyvrcholily v roce 1870, kdy byla otevřena Rolnická dvoutřídní škola v Písku, předchůdkyně dnešní střední zemědělské školy.

 U úplných začátků najdeme jméno ředitele městské opatrovny a sirotčince Vojtěcha Vlastimila Janoty. Profesor Emanuel Milbauer v nástinu historie rolnické školy připomíná, že právě z jeho podnětu se v roce 1868 sešlo družstvo čtyřiadvaceti občanů z Písku a pokrokových rolníků z okolí v čele s baronem Robertem Hildprantem, které si dalo za cíl otevřít v Písku rolnickou školu. Zvláště aktivní byli rolníci Vojtěch Hesoun z Vrcovic, Josef Mezera z Vojníkova a Vojtěch Říha z Dobeve.

 Peníze vybrali mezi sebou rolníci, přidala se okolní šlechta, duchovenstvo, přispěly také okresy, obce a různé spolky. Přesto bylo peněz málo, a tak někteří učitelé gymnázia, reálky a obecných škol v počátcích učili zadarmo. K praktickým cvičením propůjčoval svůj pozemek u Dobešického dvora kníže Jiří Lobkovic.

Teoretické vyučování podle zakládací listiny mělo zahrnovat mravouku, mluvnici, sloh a písmenictví, počty, měřičství a kreslení, zeměpis, dějepis, nauku o povětrnosti, přírodoznalství, nauku o hospodářství – pěstování rostlin, zahradnictví užitkové, chov zvířat, správovědu, účetnictví, zdravovědu, zvěrolékařství, lesnictví, zákonoznalství zemědělské, jazyk německý, zpěv a hudbu.

Praktické vyučování se vztahovalo na veškeré důležité výkony hospodářské, štěpařské, měřičské, účetnické a kancelářské. Nutno podotknout, že pokud studium zvládli, byli tehdy hospodáři lidmi vskutku vzdělanými v mnoha oborech.


 Zakládací listina pamatovala i na studenty ubytované ve školním internátu. Ústav jim zdarma půjčoval železnou postel, slamník, slaměný polštář, skříň, umyvadlo, lampy, sklenice, talíře, příbory a ostatní nutné nářadí. O peřiny a prostěradla se ubytovaní museli postarat sami.

 Škola zpočátku neměla vlastní budovu. První ročník byl otevřen v pronajatém domě v Nádražní ulici čp. 253 , ale v dalších letech se několikrát škola stěhovala, byly rovněž problémy s ubytováním vzdálenějších žáků, proto zájem o studium upadal.


Ke změně došlo až poté, kdy prvního ředitele Jana Sudu, bývalého profesora reálky, ve funkci vystřídal Ladislav Burket, původně lidový učitel hospodářství z Prahy. Ten na rolnické škole působil v letech 1883 až 1912.


 V roce 1884 byl při škole otevřen první český kurz podkovářský s 60 účastníky a první český běh lesnický, kam nastoupilo dvanáct lidí.
 Počet studentů se neustále zvyšoval, a proto v roce 1885 kuratorium rolnické školy rozhodlo o pronajmutí budovy starého gymnázia na tehdejším Riegrově náměstí. Dům čp. 274 byl upraven jako internát pro studenty.

 Nejvýznamnějším počinem ředitele Ladislava Burketa byla výstavba nové školní budovy. Na Pražském předměstí v dnešní Čelakovského ulici našel vhodný pozemek, který kdysi sloužil jako vojenské cvičiště a část využívala škola jako pokusné pole. Na žádost kuratoria město Písek pozemek přesahující výměru jednoho hektaru škole věnovalo. Zemský sněm schválil rozhodující půjčku ve výši 20 tisíc zlatých.

 Autorem plánů na novou budovu byl inženýr Josef Maýr a stavba s rozpočtem 48 tisíc zlatých byla zadána píseckému staviteli Václavu Špirhanzlovi. Stavět se začalo v květu 1886 a již 21. června 1887 byla nová budova Rolnické školy v Písku vysvěcena českobudějovickým biskupem Martinem Říhou a po prázdninách začala sloužit svému účelu.

 Kolem budovy byly zřízeny ozdobné sady, zelinářská zahrada se skleníkem a začala také stavba hospodářských budov. Věhlas školy se rychle rozšiřoval. V září roku 1888 školu navštívil císař František Josef I. Učiliště rolnické a již i lesnické se v roce 1890 s úspěchem zúčastnilo výstavy ve Vídni a o rok později jubilejní výstavy v Praze.

 Po skončení 1. světové války se pod vedením ředitele Karla Knoblocha škola rychle konsolidovala. Hospodařila na pozemcích města a po pozemkové reformě jí byly pole a louky prodány za 90 tisíc korun.

 Historii školy poznamenala 2. světová válka. V listopadu 1942 zabrala budovu německá armáda a škola se musela přestěhovat do stísněných prostor nedaleké lesnické školy.

 Ale to zdaleka nebylo poslední černé datum v historii školy. V lednu 1953 byla postižena požárem. 13. prosince 1961 se srazil autobus s traktorem. Zahynul učitel praxe a pět studentů, několik jich bylo těžce zraněných.


 Rolnická škola a její nástupkyně Střední zemědělská škola v Písku za dobu své existence vychovala stovky zemědělských odborníků.