„Napsat knížku bylo o něco těžší. Malování je pro mě přece jenom koníček,“ říká Pavla Šimečková z Kovářova. Osmadvacetiletá absolventka magisterského oboru evropských kulturních studií je autorkou publikace Od kapličky ke křížku a také ilustrovala čtyři knížky.

„Za ilustrátora se ale rozhodně nepovažuji a jsem k sobě poměrně dost kritická,“ tvrdí rozhodně Pavla Šimečková, která bydlí v Praze a učí dějiny umění na střední uměleckoprůmyslové škole.

„K ilustrování jsem se dostala díky nakladatelství Plot, se kterým spolupracuji od té doby, kdy vydalo moji knížku Od kapličky ke křížku. Když kolegové sháněli ilustrátora pro jednu dětskou knihu, přemluvili mě, ať něco zkusím nakreslit,“ vypráví.

„Dopadlo to tak, že jsem vytvořila ilustrace pro čtyři knížky,“ dodává Pavla Šimečková. Jak říká, vždycky ráda malovala a od dětství chodila do výtvarného kroužku. „Doma mám takový malý ateliér, kde se, když je čas, ráda zavřu a věnuji se pouze malování,“ prozrazuje.

Volný čas věnuje Pavla Šimečková i hudbě. V kostele v Kovářově hraje na varhany. „A to už poměrně dlouho, od třetí třídy. Tehdy v Kovářově v kostele neměli varhaníka na mše ve všední dny, tak mě přemluvili,“ vzpomíná na období před devatenácti lety Pavla Šimečková. Hraní na klasické varhany se s hraním na varhany elektrické podle ní nedá moc srovnávat. „Hrajete na pedály nohama, což je činnost navíc. K tomu ještě musíte ovládat rejstříky, kterými si nastavujete hlasitost a barvu zvuku. Já jsem vlastně pouze samouk, na pedály jsem se naučila hrát sama, před tím jsem dvanáct let hrála na klavír,“ vypráví. Mrzí ji, že na hraní v kostele nemá tolik času jako dříve. Do Kovářova jezdí pouze o víkendech.

O svojí rodné obci a okolí napsala knížku Od kapličky ke křížku. „Vyšla z diplomové práce. Původně jsem neměla žádný záměr ji vydávat. Toto téma mi ale velmi dobře ‚sedlo’ a snad rok, co jsem na něm pracovala, jsem byla doslova posedlá objevováním křížků v krajině. Často jsem se díky nim dostávala na místa téměř zapomenutá a přemýšlela a snažila si vybavit, jak se u těchto drobných památek dříve naši předci zastavovali, prosili Boha o pomoc a modlili se. Člověk si uvědomil, jak se svět a společnost rychle mění,“ přemítá Pavla Šimečková.

Psaní diplomové práce ji obohatilo. „Pak jsem projížděla krajinou, památky fotila, vytvořila jejich seznam a v kronikách se pídila po jejich historii, po tom, proč ten a ten křížek, kaplička nebo boží muka stojí právě tam, kde stojí, kdo je postavil a proč, koho mají připomínat. I práce s kronikami mě velmi obohatila, četla jsem v nich o lidech, které znám z vyprávění babiček, o tom, jak se žilo v místech, které odmalička tak dobře znám,“ popisuje.

Pavla Šimečková diplomovou práci obhájila a brzy ji oslovil starosta Kovářova Pavel Hroch, aby knížku vydali. „Rozhodně jsem se tomu nebránila, byla jsem ráda, že informace, které jsem shromáždila, se dostanou mezi místní i turisty na Kovářovsko přijíždějící,“ říká.

Původně zamýšlená tenká brožurka nakonec díky finančnímu přispění ministerstva pro místní rozvoj vykrystalizovala v téměř třísetstránkovou trojjazyčnou celobarevnou publikaci na křídovém papíře.

Pavla Šimečková nápady na další knížku, jak sama říká, určitě má. „Velmi mě zaujaly příběhy v kronikách, které se málokteré občan Kovářova a z okolí dozví, protože jsou zmíněné právě pouze v kronikách,“ uzavírá osmadvacetiletá Pavla Šimečková.