Odměnu padesát tisíc korun nabízí rodina, která pohřešuje sedmasedmdesátiletou Vilemínu Zelenkovou. Letáky s podobiznou seniorky, jež žije v domově důchodců v Sedlčanech, jsou vylepené i na Písecku.

„Pomozte prosím při pátrání“, takový vzkaz si mohou přečíst lidé na autobusové zastávce v Záhoří nebo na zastávce Dolní Novosedly, rozcestí. Ženu ze Sedlčan hledají už od poloviny července.

Na Písecku podle informací policejní mluvčí Kamily Ingrišové v tomto roce zatím žádný důchodce pohřešovaný nebyl. V loňském roce policisté pátrali po třech starších lidech.

„Od 6. ledna policisté pátrali po muži (1948), který byl naposledy spatřen v okrese Písek. Oznámení o jeho pohřešování podali jeho příbuzní. Muž však s rodinou neměl dobré vztahy a nestýkal se s nimi. Policisté šetřením a lustracemi zjistili, že zemřel a rodina o tom nevěděla,“ popsala případ policejní mluvčí.

Loni v lednu, ale pouze jeden den, byl nezvěstný klient Domova pro seniory Světlo v Drhovli. Odešel ze zařízení, aniž o tom dal vědět pracovníkům.
„Následující den jsme pátrání odvolali, muž se do domova sám vrátil, přespal u kamaráda,“ dodala mluvčí Kamila Ingrišová.

Podobné zkušenosti nemají v Milevsku. „Stát se to ale může, nemáme uzavřené oddělení domova,“ uvedla ředitelka Sociálních služeb města Milevska Marie Jarošová. Jak doplnila, v letošním roce hledali jednu klientku, která odešla do města. „Objevili jsme ji za půl hodiny. Dokázali jsme si odvodit, kudy šla,“ dodala.

I za třetím případem, který policisté loni řešili, stojí špatná komunikace. Muž (1949) odjel z obce u Písku, aby vyřídil záležitosti na úřadech. Následují den ho policisté vypátrali. Také on přespal u kamaráda.

Podle statistik policisté mnohem častěji hledají ztracené děti, tedy osoby do patnácti let, než důchodce. V roce 2009 to bylo čtyři děti, za prvních šest měsíců letošního roku už osm. „Nejčastěji utíkají pubescentní děti z výchovných ústavů, a často i opakovaně. Jde o 98 procent všech pohřešovaných dětí,“ řekla policejní mluvčí Kamila Ingrišová.

Důvodem jejich útěků je podle jejích slov především nepřijmutí režimu výchovného zařízení – omezené vycházky, večerky a někdy také snaha dostat se zpět ke své rodině.