S výjimkou posmrtné masky Jana Palacha si mohlo Milevské muzeum půjčit jakoukoliv. O to byla volba těžší.

„Bylo to pro nás velká dilema, ale zároveň příjemná práce. Obklopovaly nás seznamy se jmény mnoha velikánů. Připadali jsme si jako v restauraci. Vybírali jsme to, co bylo nejlepší. Výsledek vidíte v této chodbě,“ říká ředitel Milevského muzea Vladimír Šindelář a ukazuje na vitríny s posmrtnými maskami.

T. G. Masaryk, Fráňa Šrámek, A. S. Puškin a J. E. Purkyně jsou mezi třiadvaceti osobnostmi, jejichž posmrtné masky si návštěvníci mohou v muzeu prohlédnout.

Jak přiznává ředitel Vladimír Šindelář, posmrtných masek si muzeum mohlo od antropologického oddělení Národního muzea v Praze půjčit více.

„Ale mám pořád před očima jednu ze svých návštěv v londýnském muzeum voskových figurín. Tehdy to nebylo muzeum, ale do jisté míry sklad. Stovky a tisíce posmrtných masek a ani ne dobře označené. Hledal jsem tam Anežku Přemyslovnu, nenašel jsem ji,“ popisuje Vladimír Šindelář zážitek starý dvacet let.

„Posmrtná maska je poslední památka na danou osobnost, proto si zaslouží pietní přístup,“ vysvětluje ředitel, proč v Milevsku příchozí uvidí jen dvě desítky posmrtných masek.

U vitrín muzeum vyvěsilo životopisy a fotografie daného člověka. „Bez toho by výstava nebyla úplná,“ objasňuje Vladimír Šindelář a dodává: „Některé tváře, které jsme velmi dobře znali z fotografií, jsme vůbec na posmrtných maskách nemohli poznat. Smrt člověka změní.“

Výstava Tvář národa potrvá v Milevském muzeu až do 22. srpna.

Další výstava, tentokrát třítýdenní, bude o místním sboru dobrovolných hasičů.

„Milevský sbor je třetí nejstarší v jižních Čechách, letos oslaví 140. výročí, to si určitě zaslouží pozornost,“ říká ředitel muzea Vladimír Šindelář.