Roubená chalupa uprostřed krásné přírody Českomoravské vysočiny. Pro čtrnáctiletou Irenu, její sestru a bratra na první pohled hotový ráj. Mohl být. Kdyby se nepsal rok 1945 a bojiště druhé světové války nebyla už pomalu na dohled.

„Maminka se tehdy na tatínka občas zlobila, že je pořád v lese a nic doma neříká. Jak by mohl, když se staral o zásobování partyzánů. Byl hajný, a tak se v lese vyznal líp než kdo jiný a účast v odboji pro něj byla samozřejmostí stejně jako pro ostatní chlapya jeho profese. Partyzánům postupně pomáhala nejen naše rodina, ale všichni obyvatelé třiceti chalup ve vesničce Račín,“ zavzpomínala Irena Hrbáčková.

V okolí Račína operovala partyzánská brigáda Jana Husa. Irena měla příležitost poznat lidi ze štábu této brigády: velitele Fomina, lékařku Lídu z Ukrajiny, radisty Mášu a Alexandra a také dva Čechy Josefa Coufala a Jana Janáčka. Ani jeden z nich se konce války nedožil.

Zahynuli v boji proti přesile fašistů. „Víte, nejstrašnější bylo, že zemřeli nedlouho před podepsáním kapitulace. Stalo se to 25. března a mně je z toho i dnes po pětašedesáti letech moc smutno,“ říká Irena Hrbáčková.

O pomoci obyvatel Račína partyzánské brigádě se však dozvědělo gestapo. Irenina rodina společně s dalšími musela odejít do Přibyslavi, kde se o ně naštěstí postarali hodní lidé.

„Právě v Přibyslavi nás zastihl konec války, všude vládla ohromná radost a nadšení, to se snad ani vyprávět nedá,“ s dojetím vzpomíná paní Irena. Z rodného kraje brzy po válce odešla, ale vrací se sem pravidelně k hrobům a památníkům obětí protifašistického odboje.

S těmi, kteří přežili, se setkává při různých příležitostech. Nedávno se s některými potkala na velvyslanectví Ruské federace v Praze, kde převzala medaili k 65. výročí porážky fašismu.

Po válce se Irena Hrbáčková vrátila na krátký čas s rodiči do hájenky. Odešla se učit do Moravolenu, kde také několik let pracovala. Potom se vdala za vojáka z povolání a putovala s ním po českých a slovenských městech – Novém Městě nad Váhom, Znojmě, Havlíčkově Brodě, Táboře a od roku 1971 žije v Písku.

I když zdraví už neslouží tak dobře, nezůstává Irena za zavřenými dveřmi svého bytu. V současné době je předsedkyní písecké organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS). „Každý rok nás vzhledem k věku ubývá. Naštěstí nám pomáhají mladší, jako jsou Zdeněk Říha a Hana Vondrušková,“ uzavírá Irena Hrbáčková.