Dnes dvaatřicetiletá Gabriela Skaláková měla kladný vztah k lesu, zvířatům i k práci na zahrádce odmala. I díky svým rodičům, kteří jsou myslivci.

Nyní by se s trochou nadsázky dalo říci, že tráví celý den venku. Souvisí to nejen s jejím povoláním, ale i se zálibami. Pracuje totiž v okrasné školce Forest v Olešné, je členkou mysliveckého sdružení Hájek Jamný a také cvičí své čtyři lovecké psy.

„Chtěla jsem jít na píseckou střední školu lesnickou, ale tam holky nebrali. Proto jsem šla na gympl a pak na vyšší lesnickou školu. Byly jsme tam čtyři holky,“ vzpomíná Gabriela. Jak říká, člověk by se měl neustále vzdělávat. Z toho důvodu se přihlásila na Českou zemědělskou univerzitu v Praze, fakultu lesnickou.

„Musíme si nastudovat, do jaké půdy se má rostlina nasadit nebo v jakých podmínkách má růst,“ říká Gabriela Skaláková, která má trvalé bydliště v Kašině Hoře u Záhoří.

Byla i hajnou

V okrasné školce v Olešné pracuje s jednou přestávkou sedm let. „Rok a půl jsem dělala hajnou v Temešváru,“ objasňuje onu pauzu.

„V době studia jsem byla tady v Olešné na praxi a pak jsem dostala nabídku zde dělat. Na práci v okrasné školce mě baví všechno,“ říká jednoznačně.

„Řízkujeme, roubujeme nebo přesazujeme různé dřeviny,“ jmenuje náplň práce Gabriela Skaláková, která dělá vedoucí laboratoře, prodeje a také provozu.

„Po škole jsem moc nevěřila, že se k vystudovanému oboru vrátím. Nečekala jsem, že v této oblasti najdu práci,“ přiznává. Dnes je nadmíru spokojená, neměnila by.

V Olešné pěstují roubované a řízkované jehličnany a listnaté dřeviny. Většina z nich jsou výpěstky přímo od nich.

„Naše laboratoř je genová banka lesních dřevin. Množíme lípu, oskeruše, moruše, jabloně, hrušně, duby a také okrasné dřeviny. V zimě se nejdříve dělá z pupenů preparace a ve sterilním prostředí vyroste z jednoho pupenu víc rostlin. Během krátké doby tak získáte více výpěstků,“ popisuje množení rostlin.

„Když rostliny zakoření, dávají se do země do skleníku, kde je stoprocentní vlhkost. Postupně se snižuje, až jsou rostliny schopné normálně žít,“ dodává. Okrasná školka Forest Olešná je jediné místo v České republice, kde množí lesní dřeviny.

Gabrielu Skalákovou práce mezi rostlinami uklidňuje. „Odreaguji se při ní. Někde jsem četla, že nejšťastnějším člověkem je zahradník. Myslím si, že je to pravda,“ říká. Práce v zimě, na mrazech, jí nevadí. „Jsem zvyklá,“ vysvětluje.

„Kdo chce být zahradníkem, musí mít především kladný vztah k přírodě,“ myslí si. Přírodu má ráda od dětství. V krajině se toulá i díky členství v mysliveckém sdružení.

„Jsem spíše myslivec-ochranář. Žádné zvíře jsem nikdy neskolila. Na naháňky chodím se svými psy. Mám tři dlouhosrsté jezevčíky a anglického špringršpaněla. Všechny najednou vzít nemůžu,“ vypráví Gabriela Skaláková. Jak ale smutně dodává, na tuto zálibu jí zbývá málo času.