Samota U Vodáka na okraji Píseckých hor dostala pojmenování po tradičních obyvatelích. Dům čp. 176 býval obydlím vodáků. Ovšem v historické době nešlo o ty, kteří na lodích různého typu sjížděli vodní toky. Písečtí vodáci měli na starosti rybníky a hlavně to, aby se voda z nich dostávala do městských kašen.

K zásobování sloužily čtyři rybníky na Americe: Beran, Tichávek, Bašta a Trubka. Voda se odtud dostávala nejen do kašen, ale také do dominikánského kláštera a zřejmě i do některých měšťanských domů.

O všechny čtyři rybníky a vodovod složený z dřevěných trubek se staral vodák, podle kterého se bývalá samota dodnes jmenuje. Z dochovaných písemných dokumentů je známé jméno Matěje Pokazníka, který v roce 1694 žádal o zvýšení platu. Zdůvodňoval to tím, že musel vrtat a ukládat dřevěné trouby vodovodu.

Vodáci bydleli na této samotě až do konce 18. století, potom obec objekt prodala. Jiří Fröhlich ve své knize Písecké hory známé i neznámé ještě připomíná, že v roce 1881 začal v domě U Vodáka vyrábět obyčejné, salonní a švédské zápalky písecký měšťan Hynek Macner. Sirkařství se zde však udrželo sotva tři roky.

Potom samotu koupila rodina Hubičkova a jeden z jejích členů, Jindřich, zde v roce 1909 nechal postavit další dům.

Vodákův dům byl dlouho samotou, ale od sedmdesátých let minulého století zde postupně vznikly další domy.

Nejen příroda

K vycházkám do těchto míst láká nejen krásná příroda, ale i obora s muflony, kterou zde v sedmdesátých letech dvacátého století zřídily tehdejší Státní lesy a první muflony sem dovezli z Opočna. Nyní je tato obora v majetku Lesů města Písku.

Lokalita U Vodáka je zajímavá také tím, že se zde na potocích rýžovalo zlato. Potvrzují to sejpy u vjezdu do ohrady s muflony.

Při silnici směrem na Živec bývala tři metry vysoká Boží muka z roku 1718. Před více než třiceti lety byla zbourána a torza po nich se hledají jen obtížně. Jejich podoba se zachovala na fotografii, kterou 17. prosince 1936 otiskly Písecké listy.

Tragický souboj

Při návštěvě míst kolem bývalé samoty U Vodáka se můžete setkat s pojmenováním Soubojiště. Připomíná tragickou událost, ke které zde došlo 8. července 1819. Údajně kvůli krásné dceři plukovníka Fischera z Tefensee se zde utkali dva důtojníci 25. píseckého pěšího pluku.

Nepřežil ani jeden z aktérů souboje. Nejprve pětatřicetiletý nadporučík Antonín de la Ville zastřelil o dvacet let staršího poručíka Josefa Gailyho. A. de la Ville sice dal mrtvému do kapsy lístek, že spáchal sebevraždu, pitva to však vyloučila. Když začalo vyšetřování, Antonín de la Ville se zastřelil ve svém bytě Na Zámečku v dnešní Tyršově ulici. Všechno své jmění údajně odkázal synovi zastřeleného soka.

Kolem této tragické události bylo v Písku hodně rušno, jedna „zaručená“ zpráva stíhala druhou a obyvatelé města měli dlouho o čem debatovat. I po mnoha letech se ještě tradovalo, že dcera plukovníka Fischera, kvůli které oba důstojníci zemřeli, se pak už nikdy nevdala.

S důsledky souboje se v lokalitě U Vodáka můžete možná setkat dodnes. Podle jedné z pověstí se v noci na Soubojišti zjevuje bezhlavý francouzský důstojník. Který ze dvou zabitých to je už pověst neobjasňuje.