Dnes sedmašedesátiletý autor sám sebe neřadí mezi prokleté básníky a tvrdí, že se na život snaží dívat jen z té veselejší stránky.

Kdo zná poezii Richarda Uhra, ale dobře ví, že citlivě vnímá i bolesti a nespravedlnosti tohoto světa. I na nich se však snaží najít něco, nad čím se člověk mohl alespoň pousmát. Za jednu z největších životních hodnot pokládá lásku, kterou rád přijímá, ale snad ještě raději rozdává.

Richard Uher se vyučil pokrývačem, klempířem a hromosvodářem a těmto profesím se několik let věnoval. Později při práci vychovatele v domově mládeže vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Písku a rovněž dálkově absolvoval studium učitelství na pedagogické fakultě. Až do roku 2004 učil na Střední odborné škole a středním odborném učilišti v Písku, kde na zkrácený úvazek pracuje i jako důchodce.

„K poezii jsem se dostal hlavně zásluhou píseckého rodáka režiséra Petra Skaly, v jehož filmech jsem hrál. Naučil mne chápat dosud netušené souvislosti a vidět to, co ostatní neviděli,“ zavzpomínal Richard Uher.

První básně otiskl v roce 1967 v časopise Divoké víno, publikoval v různých novinách a časopisech. Jeho první básnická sbírka Tvář člověka je čas vyšla v roce 1979 s ilustracemi Františka Doubka v Jihočeském nakladatelství České Budějovice.


V současné době je k tisku připravena sbírka Pět prstů s ilustracemi básníkovy ženy Marcely, Františka Doubka, Jiřího Řeřichy, Romana Kubičky a dalších píseckých výtvarníků.

Literární klub je součástí projektů, které pod souborným názvem Prácheňská akademie v Písku navrhl a připravuje historik, básník a publicista Ondřej Kolář.