Martin Kovář z Písku je na vozíku už 26 let, má totiž vrozenou vadu. Letošní zima je krutá i pro něj.

„Je to složité, ať už to vezmu z pohledu handicapovaných lidí, nebo starších lidí, kteří se hůř pohybují. Velké problémy mají i maminky s kočárky,“ vypráví Kovář, který pracuje v prodejně mobilních telefonů jako reklamační technik.

„Chápu, že není v silách Městských služeb Písek udržet chodníky zcela schůdné, když do rána napadne deset patnáct centimetrů sněhu, na druhou stranu by pracovníci mohli trochu více uvažovat při správě komunikací. Když někde vyčistí ulici, ale na jejím konci nechají půlmetrovou kopici sněhu, nemáme šanci ji překonat ani my postižení, ani maminky s kočárky,“ vypráví Kovář.

On sám řeší tyto nepříjemné situace s pomocí svého auta. „Ale i tak vždycky někam dojedu a na místo se musím dopravit vozíkem. Je špatné, když vystoupíte a jste ve sněhu,“ sděluje svou zkušenost Kovář.

„Letos mě hodně podpořilmůj otec, v největších kalamitách mi pomáhal se dostat do práce. Před obchodem jsme sníh trochu odklidili, zaměstnavatel mi vyšel vstříc, teď už tedy funguji normálně. Ale ten první týden bych to rozhodně bez pomoci nezvládl,“ vzpomíná Kovář.

Zima je extrémní

Letošní zimu srovnává s předchozími snadno. „Dva tři roky zpátky byly zimy mnohem mírnější, na ulicích nebyla taková kvanta sněhu. Když zavzpomínám, minulé zimy jsem neměl problém. Co napadalo, to roztálo nebo bylo sněhu minimum. Letošek je extrémní,“ vysvětluje Kovář.

Pochvaluje si i přístup zdravých lidí, ačkoliv letos jejich pomoc nutně nepotřeboval.

„Vždycky si totiž důkladně rozvrhnu cestu, abych věděl, kde mám zastavit, aby to pro mě bylo nejsnazší. Setkal jsem se ale s tím, že my zapadalo auto sněhem, kolem šli lidé a pomohli mi ho odstranit,“ pochvaluje si Kovář.

Písek se zlepšuje

Stejně tak chválí i vývoj v Písku. „Písek udělal za poslední roky v této oblasti mnoho práce. Přizpůsobují se nájezdy na chodníky, trochu nám vadí kostky, ale ty ke starým částem města patří. Osobně si nemám na co stěžovat,“ přiznává Kovář.

„Když za mnou přijeli kamarádi z Českých Budějovic, chválili si to tady. Na náměstí je všechno v přízemí. Potěšila mě pošta, která je vyřešená skvěle, nemám vůbec problém se tam dostat. Myslím, že všeobecně se situace zlepšuje, lidé, kteří projektují budovy, více myslí na to, že bychom měli mít možnost se tam také dostat,“ popisuje Kovář.

Chce nový stadion

Jeden nepřístupný bod v Písku přece jen najde. „Je to plavecký stadion. Stará budovatéměř jistě na bezbariérovou předělat nejde, nebo by to stálo mnoho peněz. Proto když si chci zaplavat, jezdím do Strakonic,“ říká Kovář.

„Na rozdíl od některých jiných lidí bych tedy byl rozhodně pro výstavbu nového plavečáku,“ tvrdí Kovář. Martin Kovář je všeobecně sportovně aktivní, sledge hokej hrával i za reprezentaci.

„Musel jsem skončit kvůli pracovním povinnostem, ale ještě hraji za České Budějovice. Vytvoření týmu v Písku je utopie, problémy s počtem hráčů máme i v mnohem větších Budějovicích. Celkově se sledge hokej v naší republice potýká s nedostatkem hráčů,“ lituje Martin Kovář.

„Je to tím, že na něj potřebujete určitou fyzičku, zdravé břišní svaly. Je to také celkem tvrdý sport, sedíte v kovových saních, které mají také nějakou váhu, o to víc pak souboje jiskří. Z toho mohou mít někteří také strach,“ vysvětluje Kovář.

„Pak není pro reprezentaci bohužel žádná konkurence,“ říká Kovář.