O tom, že město a jeho bezprostřední okolí patřilo už před mnoha desítkami let k turisticky zajímavým a vyhledávaným místům, svědčí existence hned několika penzionů a zájezdních hostinců. K nejznámějším patřil hostinec a penzion U Malířských.

„Původní chalupa č. 173 v tomto místě byla postavena kolem roku 1740. Byla zničena francouzskými vojáky, avšak již v roce 1743 ji obnovil Jiří Skala,“ připomíná počátky historie objektu na úpatí Píseckých hor ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek v knize Písecké ulice.

Po Jiřím Skalovi se zde vystřídalo několik majitelů až v roce 1804 koupil budovu a okolní pozemky Matěj Malířský. Právě podle něj dostala samota jméno. Koncem 19. století zde byl vyhlášený hostinec, ale pivo se čepovalo již od roku 1872, kdy domácím pánem byl Šimon Malířský. V roce 1903 byly z tanečního sálu zřízeny letní byty a z hostince se stal penzion vyhledávaný letními hosty. Zastavovali se tady i četní výletníci a vyhlášenou svačinou zde prý byly bílá káva a chléb s máslem.

Letní hosté
Častým hostem býval básník Adolf Heyduk, který sem spíše než na bílou kávu zašel na pivo. Penzionu také pootavský slavík věnoval verše, které jsou na fasádě: „U Malířských na hospodě v nejlepší se žije shodě. Přijďte, aby zkusili jste, strava dobrá, pivo čisté, a co se tkne obsloužení na Malířských, vůkol není.“

V dodnes opatrované pamětní knize penzionu jsou jména významných hostů především z uměleckého světa jako šéfa opery Národního divadla Otakara Jeremiáše nebo herců Rudolfa Deyla, Stelly Zázvorkové, Lubomíra Lipského a Jiřiny Bohdalové .


Smutná kapitola
V padesátých letech se začala psát smutnější kapitola z historie penzionu a celé rodiny Malířských. Majitel Karel Malířský strávil sedm let v jáchymovských uranových dolech a po návratu pracoval jako vrchní v restauraci Tři koruny. Polovinu objektu stát zkonfiskoval. Za druhou dostala majitelka 24 500 korun.

 Paní Malířská zde nějaký čas dělala správcovou tehdy státem zřízené zotavovny ROH Předvoj, ale potom jí bylo nabídnuto místo mimo Písek v zotavovně Vedamov ve Zvíkovském Podhradí. To nepřijala a pracovala v n. p. Vodotechna a dojížděla nějaký čas do tohoto podniku v Sezimově Ústí. V Písku ji nikdo nechtěl zaměstnat.

 V roce 1954 byla se svými dvěma dětmi vystěhována. Objekt byl předán OÚNZ Písek a sloužil jako ubytovna pro zaměstnance plicního oddělení U Honzíčka. Později objekt převzal Okresní podnik bytového hospodářství a byly tam zřízeny byty.

Návrat majitelů

K velké radosti obyvatel i návštěvníků Písku se sláva penzionu U Malířských začíná vracet.

„V roce 1993 nám polovina objektu byla vrácena v restituci, druhou polovinu jsme museli koupit za 116 tisíc korun. Byty s regulovaným nájemným byly obsazeny a my čekáme, až se nájemníci postupně vystěhují,“ uvádí nynější majitel nemovitosti Karel Malířský.


Původně chtěl studovat hotelovou školu, ale tatínek byl zásadně proti. Vystudoval tedy střední průmyslovou školu elektronickou a později dálkově ČVUT a živí se jako odborný technický pracovník v oboru elektro.

Samozřejmě také pracuje v penzionu, ale jak sám žertem říká, to je zadarmo. Provoz vede manželka Marie za pomoci dcery Renáty Lejčarové a jejího manžela Petra.

11. srpna 2001 zde byla otevřena restaurace. V posledním roce se stal velmi známým maskotem restaurace i pes Bohouš a kocour Karel pojmenovaný po současném majiteli.

Od loňského roku je objekt opět penzionem, protože je zde i ubytování v osmi pokojích se samostaným sociálním zařízením.

„Celý objekt jsme postupně i za přispění peněz od města rekonstruovali a snažíme se o to, aby se službami v penzionu, který nese už více než dvě století jméno naší rodiny, byli návštěvníci spokojeni a rádi se sem vraceli,“ zdůraznil Karel Malířský.