„Už jsem vyrobil jeden model, nejradši mám letadla. Prostě se mi líbí letadla a stroje z druhé světové války. Teď dělám ponorku, protože jsem měl celkem zúžený výběr. Táta doma dělal pár modelů, tak jsem se rozhodl, že to taky zkusím,“ říká školák Chvála.

Vedoucí modelářského kroužku Miloslav Brousil vysvětluje, že na takovýchto několikahodinových setkáních není možné model dokončit.  

„Buď sem přijdou členové modelářského kroužku s rozdělanou prací, v níž pokračují a zdokonalují ji, nebo se účastní i lidé, kteří si to chtějí jen vyzkoušet a ti začínají od nuly. Za setkání se naučí jen pár základních dovedností, zato ale pod odborným vedením,“ popisuje Brousil každoroční setkání, letos už deváté.

Zástupce ředitele DDM Písek Milan Malík jeho myšlenku doplňuje. „Na těch nejméně složitých modelech stráví člověk prací třeba dvacet hodin čistého času, takže na vánočním setkání to nemůže stihnout. Nováčkům tady ukážeme úplné základy, modeláři se dozví něco nového, poznají lepší postupy. Seznámí se s novými technologiemi, pomůckami, které třeba nemají doma,“ vysvětluje Milan Malík.

Stálý zájem

Modeláři podle něj nepociťují velké výkyvy v zájmu dětí a dospělých o tuto činnost. „Každý rok přijde tak deset nových modelářů. I přes nástup počítačů zájemce stále máme, ale na druhou stranu, kdybychom jich měli příliš, nemohli bychom se svým svěřencům tak intenzivně věnovat,“ vysvětluje Malík.
„Každý začátečník potřebuje poradit a velké množství lidí je svým způsobem omezující,“ doplňuje Malík.

„Ideální počet je tak deset účastníků,“ říká Brousil.

„Ale srovnávat zájem o stavbu modelů před rokem 1989 a dnes prostě nejde. Někteří to dělají, ale je to nesmysl. Tenkrát bylo třeba u leteckých modelářů čtyřicet dětí, dnes je doba úplně někde jinde. Všeobecně zájem dětí dělat něco, co trvá delší dobu, do čeho musí dát více schopností, je špatný. Dnešní doba jim ukazuje, že všechno je rychle, všechno se dá koupit, všechno je zadarmo,“ stěžuje si Malík.

„Někteří lidé mají představu, že přijdou a za dvě hodiny si odnesou model. Takhle to ale nefunguje. A pokud srovnáváme dobu před Listopadem s dneškem, mícháme hrušky a jablka, srovnáváme nesrovnatelné,“ říká Malík.

„Dnes je daleko víc možností, děti dostávají všechno na stříbrném podnose, takže nemají trpělivost a dlouhodobou cílevědomost. Pokud stavějí modely, musejí ji v sobě objevit,“ zdůvodňuje Malík.  

„Tvorba modelu chvíli trvá, děti se to musí postupně naučit,“ doplňuje Malík.
„Módní vlny v modelářství bývaly, ale dnes si můžeme vybrat z mnoha stavebnic, takže děti nejsou vyhraněné. Zkouší různé věci. Důležité ale je, aby děti měly stavebnice vhodné pro svůj věk. Aby nebyla příliš složitá, protože stavět půl roku menší děti nebaví,“ sděluje svoji zkušenost Malík.

Velké úspěchy

Ačkoliv píseckých modelářů jsou jen desítky, dosahují velikých úspěchů a letošní rok pro ně byl nadprůměrně dobrý.
„Na soutěžích regionálního významu nebo na setkání modelářů pravidelně získáváme ocenění. Letos jsme byli i v Bratislavě, kde jsme získali několik prvních a několik druhých míst,“ vzpomíná vedoucí Brousil.

„Ze soutěží se nevracíme, aniž bychom přivezli minimálně pět šest medailí. Mezi námi jsou tři mistři republiky, několik vicemistrů. Tím, že děláme pravidelně tyto akce, chceme propagovat plastikové modelářství. Největší propagací bude ale tradiční únorová soutěž a výstava plastikových modelářů Písecký Sturmovik 2010, která se bude konat 27. února ve Sladovně,“ zve zájemce modelář Brousil.