Před rokem a půl Olze Kolískové, kronikářce Křenovic, starší sestra Milada Jiroušková, která bydlí v Podolí I, položila otázku: Víš, že letos má Podolí kulaté výročí své první zmínky a Křenovice ho budou mít příští rok, v roce 2009? Nebylo by dobré napsat knihu o obou obcích?

„Nakonec jsme se dohodly, že společná publikace není nejšťastnější nápad. Co paměť sahá, obě vesnice spolu soutěžily a předháněly se, která je větší, má lepší hasiče nebo hospodu. Podolí má od loňského roku svůj vlastní erb a Křenovice nyní mají svoji knížku. Opět se nabízí otázka, kdo koho trumfnul,“ říká s úsměvem autorka knížky Křenovické příběhy Olga Kolísková

Křenovické příběhy vypráví o historii i současnosti Křenovic.

„Nejedná se pouze o strohé popsání historie, jsou zde i příběhy lidí, aby kniha byla pro čtenáře zábavná,“ představuje svoji první knihu čtyřiačtyřicetiletá Olga Kolísková.

Kronika obce jí při ročním psaním publikace příliš nepomohla. „Kronika se v roce 1989 ztratila a stále se nenašla,“ vysvětluje. „Čerpala jsem především z archivů a ze vzpomínek lidí,“ pokračuje.

Jako Národní divadlo

Olga Kolísková, vystudovaná inženýrka ekonomie, se při psaní knihy utvrdila v tom, že to, co si na vesnicích povídají babičky a tetičky, má reálný základ.

„Nejvíc mě zaujal příběh o čtyřech kamenných křížích, které stojí v okolí obce. Pátrala jsem, kdo a proč je postavil. Moje teta říkala, že to byl někdo z jejich rodu, ale konkrétně nevěděla,“ vypráví Kolísková.

„Zjistila jsem, že je postavil sedlák jako úlitbu Bohu. Chtěl zachovat rod, měl několik dětí, ale všechny mu umřely. Nakonec si adoptoval neteř a teta je jejím potomkem.“

Knihu Křenovické příběhy vydal místní obecní úřad k 630. výročí první písemné zmínky o Křenovicích. Slavnostní uvedení knihy proběhlo v sobotu.

„Její vydání stálo asi šedesát tisíc korun. Většinu částku zaplatili sponzoři a místní obyvatelé. I mně při konečné úpravě bezplatně pomáhala řada lidí,“ tvrdí Kolísková a jejich práci přirovnává ke stavbě Národního divadla. „To si také lidé postavili sami.“

Olga Kolísková je kronikářkou Křenovic devět let. „Jsem rozená Bendová a rodiče i prarodiče v Křenovicích žili. K obci mám vztah. Rod Bendů tři sta let předtím žil ve Svatkovicích a byli to rychtáři a také kronikáři,“ prozrazuje.

Jak dodává, žádnou knihu momentálně nepřipravuje. „Jsem ráda, že jsem dopsala tuhle,“ říká a ukazuje na Křenovické příběhy.

„Kromě psaní kroniky dělám kroniky křenovických rodin. Sednu si s žijícími členy a povídáme si. Sestavím rodokmen tři generace dozadu a příběh,“ dokončuje Olga Kolísková, která pracuje ve firmě svého muže.