„Letošní sklizeň obilovin a řepky na Příbramsku skončila k prvnímu dni v září. Průměrný výnos obilí je 5,11 tuny z hektaru, což je v porovnání s loňským rokem více zhruba o tři metráky. Bohužel, horší je to s výkupními cenami. Kvůli nim řada farmářů a podniků čeká s prodejem a doufají, že ceny můžou být vyšší,“ řekla Deníku Zlata Koukolíčková, ředitelka Agrární komory Příbram.

Za lepšími výnosy je podle zemědělců počasí, které bylo v době růstu obilovin příznivé. „Bylo dost vlhko. V některých oblastech Příbramska jsou výnosy limitované množstvím srážek. Zvláště patrné je to na Dobříšsku a Sedlčansku,“ dodala Koukolíčková. V současné době naopak panuje velké sucho a na polích se jen pomalu začínají zelenat ozimy.

Pro farmáře ale není v současné době ani tak důležité, jaké jsou výnosy, ale za kolik své produkty prodají. A v tom je problém. Podle zemědělců jsou letos nejhorší výkupní ceny obilí a řepky za posledních dvacet roků. A to tenkrát stála nafta pár korun oproti letošní ceně téměř 30 korun za litr.

Za řepku dostávají v současné době pěstitelé maximálně 6500 korun za tunu. Cena za tunu potravinářské pšenice je maximálně 2850 korun. „Situace už došla tak daleko, že některé podniky nejsou schopné splácet faktury a čekají na říjnové dotace. Po ukončení podzimních prací budou některé podniky dokonce propouštět zaměstnance a už během roku se někde snižovaly platy,“ vysvětlila Zlata Koukolíčková.

Výkupní ceny, a to nejenom za obilí, jsou podle farmářů kruté. Těžké chvíle prožívají už delší dobu producenti mléka, kteří už měsíce čelí nízkým cenám. Jsou i zemědělské podniky na Příbramsku, které měly staré stáje a potřebovaly je zrekonstruovat, ale raději už chov dojnic zrušily. „Jalovice chovatelé dávají na jatka, protože se nevyplatí je nechat pro mléčnou produkci,“ dodala ředitelka agrární komory Koukolíčková.

Za katastrofální považuje situaci v zemědělství soukromý farmář ze Sedlice Gabriel Synek. „Od nás vykupují všichni produkty prakticky za ceny, které tady byly, nebojím se říci, už před revolucí. Kdyby nebyly dotace, dávno skončíme. Ceny jsou nízké, oves nikdo nechce, mléko je průdělečné,“ říká za zemědělce Synek, který se také věnuje chovu skotu na pastvě, s čímž se prý dá ještě přežívat.

Přes všechny tyto problémy ale farmář nehodlá skončit se zemědělstvím. „Je to sice na hraně, ale mám velmi schopného následovníka ve svém synovi, kterému to předávám. Dokud to půjde, budeme zemědělství dělat a synovi budu pomáhat,“ dodal Synek.

Farmaření se nakonec nedá jen tak ukončit. Není to podle Koukolíčkové jako zavřít výrobní halu. Zemědělci také čekají, že se někdy v budoucnu jejich situace zlepší. Proto, mnohdy i přes velké existenční problémy, zatím pokračují. „Když totiž jednou skončíte, těžko se k tomu budete vracet. Navíc, nejde zavřít stáj a odejít. Zvířata potřebují každodenní péči,“ uzavřela Zlata Koukolíčková.