Na tom se shodli všichni, kteří se ve čtvrtek podvečer sešli na výstavě k nedožitým 80. narozeninám písecké rodačky Dagmar Šimkové.

Tato krásná mladá žena strávila v komunistických vězeních od roku 1952 celých 14 let. Zavřená byla i její maminka. Důvodem k uvěznění byla údajná protistátní činnost. “Chovala se velmi statečně a velmi hrdě,“ zdůraznila při vernisáži autorka výstavy Pavlína Formánková, která považuje knihu Šimkové Byly jsme tam taky za nejsilnější výpověď z prostředí komunistických lágrů.

Na život ve věznici přijely zavzpomínat i spoluvězenkyně Hana Truncová-Johnová ze se Semil a Julie Hrušková z Horních Věstonic, která prošla dokonce patnácti věznicemi. Té se překvapivě podařilo před odjezdem do Písku najít motáky Dáši Šimkové, které z věznice vynášela její maminka.

Objevila je náhodou doma ukryté ve starém křesle, které chtěla vyhodit. Kousek z nich pak přítomným přečetla. Dopisy byly určeny tehdejšímu generálnímu tajemníkovi OSN a novináři Ferdinandu Peroutkovi.

„Dáša byla velmi statečná. Setkala jsem se s ní náhodou i po revoluci v roce 1993. Tehdy jsme se jely podívat do věznice v Pardubicích, kde jsme spolu po nějakou dobu byly uvězněné,“ vzpomínala Truncová.

Vzpomínky si přivezli až ze Švýcarska také rodilý Písečáci manželé Hlachovi. Rodiče Jana Hlacha, lékař a soudkyně, prošli věznicemi za to, že pomohli přes hranice poslanci Františku Uhlířovi. „Říkal jsem si, že na výstavě chci být, protože jsem Dášu dobře znal. „Ničeho nelitujeme. U mě vždycky převyšovala hrdost nad charakterem svých rodičů než nad pocitem ublíženosti,“ řekl Jan Hlach, který odešel do Švýcarska během ruské okupace.