Ševci jsou v Písku tři. A všichni mají co dělat, aby se uživili. Laciná asijská obuv jim bere obživu.

„Moc velký výběr na opravy bot v Písku není,“ říká Ivan Sláma „ a všichni ševci mají otevřeno nejdéle do čtyř. Já pracuju do pěti, tak nemám šanci,“ podotýká.

„Měl jsem dřív otevřeno i do pěti, ale přišli nejvýš dva zákazníci,“ vysvětluje švec František Ťupa.

„Je málo kvalitní obuvi, která by se opravovala. Jsou to samé šmejdy z Asie, které jsou neopravitelné nebo jsou tak levné, že se lidem nevyplatí platit opravu. Tu hodinu navíc mi bohužel nikdo nezaplatí,“ říká.

Mistr prťák Peterka v centru Písku musel dokonce provozovnu uzavřít. Nájemné bylo příliš vysoké. Nyní má sběrnu obuvi v čistírně v Roháčově ulici.

„Čekáme, že se opravna opět rozběhne,“ říká prodavačka čistírny. „Oprav je čím dál méně. Boty opravujeme do čtrnácti dnů. Za rychlovky je příplatek 50 procent,“ upřesňuje.

Expresní příplatky neúčtuje švec Ťupa.

„Naopak, když vidím starou paní, žijící na pokraji životního minima, udělám jí cenu. Musím dělat ceny, které mi zákazník zaplatí,“ konstatuje. Například cena za výměnu podpatků se v jednotlivých provozovnách dost liší. Zatímco v jedné zaplatí zákazník podle velikosti od 65 do 85 korun, v jiné zaplatí za stejnou opravu 150 korun.

Podle ševců se těžko shání kvalitní materiál na opravy a ceny šly výrazně nahoru. Dřív stával patníček na boty korunu šedesát, teď stojí dvacet korun. Výdělky přitom podle nich klesly o 60 procent.