Výbuchy balónků naplněných plynnou směsí či plamen šlehající z misky naplněné rozmačkaným sucharem. Studenti sledující se zatajeným dechem sublimující kostku suchého ledu. Tak probíhaly minulý týden tři hodiny chemie na Gymnáziu Písek.

Vnést do mladých lidí trochu lásky k tomuto nejméně oblíbenému předmětu totiž přijel se svou show Tajemství CO2 britský chemik Michael Londesborough.

Ten působí na Akademii věd ČR a v pořadu České televize Port ukazuje lidem kouzla světa molekul a atomů.

„Rád dávám chemickým látkám lidské vlastnosti,“ říká Londesborough. „Oxid uhličitý vidím jako klidného staříka, který je zcela spokojený a nikam se nežene. Proto je také nereaktivní,“ dodává Londesborough svojí roztomilou češtinou.

Během tří hodin akční přednášky, při níž Londesborough předvedl i sublimaci suchého ledu po zalití horkou vodou, se studenti dozvěděli, že oxid uhličitý není jen dobrý nebo špatný, jak se o něm v poslední době zjednodušeně píše.

„Kdyby nebyla kolem země atmosféra s obsahem této látky, která způsobuje skleníkový efekt a udržuje přijatelnou teplotu, nebyl by tu možný život. Ale také může tato látka život zničit, pokud jí bude moc,“ tvrdí Londesborough.

O tom, že se diváci opravdu bavili, svědčí reakce studenta Petra Procházky. „Přístup Londesborougha je úplně neuvěřitelný. Všechny zapojil a dokázal zaujmout problémy, které ne každého zajímají,“ chválí Procházka.

Londesboroughova chemie zajímala i učitelku angličtiny a tělocviku Evu Paulerovou, která přednášku organizovala. „Chtěla jsem, aby se studenti setkali s tímto zajímavým člověkem. Určitě jim to prospěje, dostanou nové nápady,“ doufá učitelka.

Přednášku provázelo i neustálé cvakání fotoaparátů, protože hodiny chemie v podání tohoto Angličana jsou velice fotogenické.

Pocházíte z Velké Británie. Často se mluví o tom, že české školství na tom není dobře. Jaká je podle vašich zkušeností úroveň českých studentů ve srovnání s britskými?

Z Anglie mám zkušenosti se středoškolskými studenty z doby skládání doktorátu na vysoké škole v Leedsu. Jezdil jsem po školách, přednášel a dělal chemické show jako tady v Písku. Celkově čeští studenti jsou slušnější, pozornější, zato angličtí jsou sebevědomější a výraznější. Je vidět, že čeští studenti poslouchají, sledují a pro mě je největší radost, když vidím v jejich očích zájem a to, že je chemie baví.

Dává Česká republika dost peněz do vědy? A máte zde dobré podmínky pro svoji práci?

To je dobrá otázka, na kterou se nedá jednoduše odpovědět. Myslím, že investice do vzdělání a vědy nesou největší úroky. Vláda nemůže dát dost do vědy, vždycky může dát víc. Investice do nových technologií jsou budoucností světa. Aby byly peníze dobře použity, musí vysoké školy dostatečně hodnotit své vědce.

Problém je v tom, že když vědec dostane grant, peníze mu na výzkum stačí, ale moc lidí grant nedostane. Více lidí, kteří mají dobré nápady, by mělo dostat šanci je uplatnit. Je totiž škoda, když má člověk nápad, chuť a sílu a chybí mu jen ty peníze.

Říkal jste studentům, ať si udělají vlastní názor, ale co si vy osobně myslíte o globálním oteplování? Z jaké části je způsobeno činností člověka?

Přiznám se, že i když o tom hodně čtu a dost o tom vím, konečný názor ještě nemám. Ale vím, že množství oxidu uhličitého v atmosféře roste kvůli našemu spalování fosilních paliv. Vědci totiž mohou změřit poměr mezi izotopy uhlíku 12 a 13 v atmosféře. A fosilní paliva mají konkrétní poměr těchto izotopů.

Vědci zjistili, že poměr izotopů ve fosilních palivech je velice podobný jako v atmosféře, což dává velkou pravděpodobnost, že ten oxid uhličitý pochází ze spalování fosilních paliv. Je tedy pravděpodobné – vědci vždy mluví o pravděpodobnosti – že množství CO2 stoupá kvůli našim aktivitám.

Nastínil jste tady, že pokud stoupne hladina oceánu, bude pod vodou Bangladéš, Nizozemsko a další státy. Vypadá to tedy do budoucna velmi špatně. V čem vidíte naději pro lidstvo?

Každým dnem se naděje zmenšuje. Jsou ale dvě věci, které musíme dělat současně. Pokud chceme pokračovat ve spalování fosilních paliv, měli bychom zateplovat byty, hlídat, jaké zboží kupujeme, zda necestovalo přes půl světa. To je jedna část. Pak bychom také buď měli vymyslet, jak COą zachytit nebo najít alternativní palivo. Vědci dnes pracují na technologiích, které uvidíme možná za dvacet třicet let.

Jsou mezi nimi nové generace solárních článků a další zdroje energie. Ptal jsem se výzkumníků z Mnichova, jak oni vidí budoucnost. A řekli mi, že zdroje energie budou více rozděleny, budeme používat všechny. Budeme zmenšovat závislost na fosilních palivech, více používat vítr, vodu, solární energii, jadernou energii. To byl jejich názor a já s ním souhlasím.

A naději vidím v tom, že jsou lidé, kteří na záchraně pracují, diskutuje se o tom v televizi, na přednáškách, vy o tom budete psát článek. Ale to je jen začátek.

Říkáte, že je to jen začátek. Co je tedy třeba dělat dále?

Musíme jednat. Chápu pochybnosti lidí, ale i kdyby pravděpodobnost zmíněných problémů byla jen jedno procento, musíme je řešit. Naše vlády hromadně utrácejí peníze na záchranu automobilek. Myslí si, že to zajistí znovu růst. Raději bych viděl, kdyby státy dávaly peníze do zdrojů energie, technologií, inovací. Nesmíme se tolik bát do toho jít.

Abychom se nedostali do stádia, kdy se bude ročně oteplovat o čtyři stupně, Bangladéš bude zatopená, začnou války. Holanďani tady už teď kupují dost pozemků a domů. Třeba ví něco, co my ještě nevíme (smích).